IKOS je evropská investiční společnost a jeden z nejúspěšnějších quantových hedge fondů na světě. Založen v roce 1992, dlouho před tím, než se hedge fondy staly módní a široce rozšířené v Evropě, Ikos měl na vrcholu své slávy před několika lety ve správě aktiva v hodnotě přes 3,5 miliardy euro.
Tím nejzajímavějším ohledně Ikosu v současné době ale není ani jeho obchodovací strategie, ani trhy, na kterých investuje, ani výnosy, které generuje pro své investory. Je jím neuvěřitelně nepřátelský rozvod jeho zakladatelů, manželské dvojice Martin Coward a Elena Ambrosiadou. Rozvod, který zuří jako válka již pět let, stál již milióny v jakékoliv měně na nákladech právníkům a průběžně se stává zprávou dne na přední straně Financial Times.
Martin Coward a Elena Ambrosiadou byly jedním z nejbohatších a nejoslnivějších párů Velké Británie devadesátých let minulého a první dekády tohoto století. V Řecku narozená Elena Ambrosiadou vystudovala chemické inženýrství v Cambridge, pak MBA na Cranfield University a stala se velmi úspěšnou mezinárodní manažerkou ve firmě British Petroleum již v křehkém věku 27 let. S Martinem Cowardem se seznámila, když studoval na doktorát z matematiky na Oxfordu, a brzy poté se vzali. Dr. Coward je vskutku skvělý matematik a vybudoval si zářnou kariéru jako mezinárodní stratég pro investiční banku v Londýně a New Yorku. Zatímco pracoval v , začal po večerech psát software, který z nich udělal opravdové boháče, počítačový obchodovací program pro Ikos.
Elena a Martin založili Ikos v roce 1992, Elena se stala jeho CEO a Martin hlavním investičním ředitelem. Manželský pár pak strávil další tři roky vylepšováním jejich modelu, než v roce 1995 spustil svůj první investiční produkt. Jejich model je založen na "kvantitativní" strategii, která se nespoléhá na rozhodnutí traderů, a místo toho používá počítačový model, který obchoduje automaticky na základě předem nastavených parametrů. Ambrosiadou a Coward se v prvním kole rozhodli soustředit na Japonsko, které kromě toho, že bylo druhým největším akciovým trhem začátku devadesátých let, bylo také jedním z nejméně efektivních. Okamžitý úspěch jejich ‘tržně neutrálního’ akciového fondu byl důkazem, že “neefektivnost jednoho muže je příležitostí k výdělku druhému”. Během jednoho roku fond dosáhl pro investory výnosu ve výši 24% a peníze se do něj jen hrnuly. Investiční příležitosti v Japonsku byly tak četné, že se na ně Ikos soustředil ještě po další čtyři roky, i když také spustil měnový fond. Globální kolaps trhu po prasknutí technologické bubliny v roce 2000 byl podnětem k expanzi Ikosu na evropský a americký trh, kde následná medvědí léta poskytovala pro jejich strategii celou řadu dalších šťavnatých investičních příležitostí.
Hedge fond Ikos šel od úspěchu k úspěchu a v roce 2004 si Elena vyplatila plat přes 26 miliónů dolarů, což jí vyneslo titulek "nejlépe placená žena v Británii." Pak se jejich vztah tak prudce zhoršil, že nyní hrozí, že Coward a Ambrosiadou mohou celý hedge fond strhnout s sebou do pekel.
Jméno "IKOS" znamená v Elenině rodné řečtině "domácnost". Coward měl na starosti obchodování a Ambrosiadou se starala o každodenní administraci fondu, včetně akvizice investorů a vztahy s nimi a byla veřejnou tváří IKOSu, když rostl aktiva ve své správě. Manželství bylo známé jako velice bojovné a Elenin manažerský styl, kdy například donutila všechny zaměstnance, aby se přestěhovali s fondem z Londýna na Kypr z daňových důvodů, jinak o místo přijdou, jí mnoho přátel neudělal.
V roce 2008 však dosáhl vztah mezi Cowardem a Ambrosiadou otevřeného nepřátelství, když si 52letý Coward pořídil přítelkyni, 23letou Brazilku jménem Leiana. "Pro obchod ona moc hlavu nemá, ale zato se ráda opaluje,’ komentoval to jeden Cowardův přítel. ‘Martin je proto na ni patřičně pyšný.’
Eleně na tom podle očekávání nic zábavného nepřipadalo. Zatímco byl její manžel lyžovat, vyhodila dvanáctičlenný tým analytiků Ikosu, který mu byl přímo podřízený a loajální, zabavila korporátní soukromé letadlo Ikosu, které Martin používal, a požádala o rozvod v rodném Řecku namísto Londýna.
Zhruba ve stejnou dobu se na Kypr přistěhovala žena jménem Laura Maria Van Egmond, nastěhovala se hned vedle jednoho zaměstnance Ikosu, který byl blízkým spolupracovníkem Martina Cowarda a stala se přátely s ním a jeho ženou. Získala od nich o Ikosu celou hromadu informací. Ukázalo se, že ta žena byla ve skutečnosti Laura Merts, v Izraeli vojensky vytrénovaná zaměstnankyně londýnské investigativní firmy, kterou si Ambrosiadou najala, aby infiltrovala části IKOSu, které stály za jejím manželem.
Ambrosiadou pak šla a koupila si největší plachetní jachtu na světě, 289 stop dlouhého Maltézského sokola, který údajně stál skoro 120 miliónů dolarů. Vzhledem k tomu, že odhadované společné bohatství manželů činí “jen” 400 miliónů dolarů, skoro se zdá, že buď také trpí krizí středního věku nebo že schválně vyhazuje peníze z okna z jakési pomsty.
Krátce po těchto událostech na sebe navzájem manželský pár podal více než 58 různých soudních žalob v několika jurisdikcích. Hlavní mezi nimi je žaloba ze strany Ambrosiadou, která má zabránit Cowardovi otevřít nový hedge fond založený na software Ikosu, který Ambrosiadou tvrdí, že její manžel ukradl, a s tím související soudní žalobu ze strany Cowarda ohledně vlastnictví tohoto software, který on tvrdí, že napsal a že mu osobně, a nikoliv firmě, patří. Elena si již zajistila předběžné opatření soudu, které Cowardovi zakazuje software používat. Další soudní žaloby se pochopitelně týkají rozdělení majetku fondu, který podle Cowardových právníků patří oběma z nich, I když z něj Coward před 4 lety odešel, a kde fond Ikos žalují o sedmimístnou částku v eurech. Vztah mezi manžely se stal toxickým, Elena se dokonce pokusila dostat manžela do vězení pro krádež software z firmy, nechala jeho dům sledovat a nainstalovat GPS tracker na jeho auto.
Minulý týden se manželský pár dostavil k londýnskému soudu k poslednímu kolu jejich pětileté soudní bitvy. Soud slyšel, že software v centru sporu je samotnou podstatou fondu Ikos. Dr Coward se přiznal, že jej tajně zkopíroval, než z firmy odešel. Ikos se vyjádřil, že použil zákonné vyšetřovací metody, aby chránil zájmy svých investorů a vlastní technologii poté, co odhalil krádež důvěrných informací. Výrok soudu se očekává toto léto.
Mezitím se ti investoři, kteří neztratili nervy (aktiva ve správě Ikos klesly na 2.5 miliardy euro) nadále mohou radovat ze svých výnosů, odhadovaných tento rok na 35 %…