Během posledních let jsem často slýchal otázku, co se stane ve chvíli, kdy dluhopisové výnosy začnou růst. Mnozí se automaticky domnívají, že dopad bude negativní. Tento předpoklad se odvíjí od obecně rozšířené depresivní nálady, která se nás drží po krizi let 2008 a 2009. Výnosy dlouhodobých dluhopisů jsou v západním světě níž, než je obvyklé, a pokud se má jeho ekonomika vrátit do normálu, výnosy musí růst. Není ale třeba zdůrazňovat, že k jejich růstu může dojít i v případě, že se věci k normálu vracet nebudou. Ukazuje to nejedna země v eurozóně. Záleží tedy hodně na tom, jaký je pro růst výnosů důvod.
Guvernér Bank of Japan Haruhiko Kuroda v souvislosti se současným růstem výnosů japonských vládních dluhopisů uvedl, že pokud se japonská ekonomika vrátí k běžným úrovním růstu, může se vypořádat s růstem výnosů až na 3 %. Kdyby ale výnosy rostly bez oživení ekonomiky, představovalo by to velkou výzvu. Tento výraz můžeme vzhledem k tomu, že vládní dluh se v této zemi pohybuje na 230 % HDP, považovat za velmi mírný. Ve skutečnosti by se vše mohlo obrátit v chaos podobný tomu, co se dělo na periferii eurozóny.
Pesimisté se domnívají, že současný vývoj znamená začátek konce Japonska. Podle nich dojde k nekontrolovanému oslabení jenu a růstu inflace na úrovně vyšší, než by si BoJ přála. Namísto toho, aby došlo k oživení, tak bude japonská ekonomika trpět ještě víc. Je lehké si představit, že takto hororový scénář by znamenal prodej zahraničních aktiv, který by měl zajistit příliv peněz do Japonska. Tyto prodeje by se ale projevily na zahraničních trzích, zejména dluhopisových. Jedná se zejména o některé rozvíjející se ekonomiky, americké dluhopisy a některé evropské země. Takový vývoj není nemožný, v tuto chvíli se však domnívám, že není pravděpodobný.
Pravděpodobnější je, že nová politika bude úspěšná, k růstu výnosů vládních dluhopisů dojde také, ale bude méně škodlivý. Rozlišení těchto dvou scénářů je klíčové i pro ostatní centrální banky, včetně Bank of England. Ty totiž měří efektivitu kvantitativního uvolňování podle toho, jak se mu podařilo snížit výnosy vládních dluhopisů. Takový pohled je ale problematický zejména ve chvíli, kdy se ekonomická situace vrací k normálu a tudíž se dá čekat, že se budou normalizovat i sazby. Většina ekonomů by souhlasila s tím, že výnosy desetiletých vládních dluhopisů by se měly pohybovat na úrovni trendového růstu ekonomiky a inflace spolu s odpovídající rizikovou prémií. V ekonomice, kde je inflační cíl nastaven důvěryhodným způsobem na 2 % a trendový růst dosahuje 2 %, by se měly výnosy vládních dluhopisů pohybovat kolem 4 %.
Například ve Velké Británii by tak tento výnos měl standardně dosahovat 4 – 5 %. V tomto smyslu je dosažení těchto výnosů dokonce žádoucí, protože by odpovídalo ekonomice vracející se k normálu. Dokonce bych tvrdil, že po každém kole QE by mělo být měřítkem jeho efektivnosti to, jak výnosy vzrostou. To ovšem v případě, že tento růst doprovázejí vyšší ceny akcií a zlepšující se podnikatelská a spotřebitelská důvěra. Jestliže se japonská ekonomika dovede v normální době vypořádat s výnosy dosahujícími 3 %, bude rychlé dosažení této úrovně dobré pro nás všechny. Musí být ale doprovázeno zlepšujícími se finančními podmínkami a důvěrou.
Autorem je Jim O’Neill, který působil ve vedení Asset Management.
(Zdroj: The Telegraph)