Čína by se do roku 2017 měla stát největším světovým dovozcem ropy, a ukrást tak tento neslavný titul Spojeným státům. Podle nedávno vydané studie konzultantské firmy Wood Mackenzie by k tomu měl přispět prudký rozmach americké těžby z břidlicových ložisek a rostoucí čínská spotřeba, s níž domácí produkce nezvládá držet krok.
Čínská ropná pole se vyčerpávají, jejich poměry zásoby/produkce dosahují nízkých úrovní, domácí těžba bude zanedlouho za zenitem. Druhá největší ekonomika světa se tak při uspokojování rapidně rostoucí poptávky musí stále více spoléhat na mezinárodní trh s ropou. Země se stala čistým dovozcem suroviny v roce 1993. Loni importy vzrostly meziročně o 6,8 % na 5,43 mil. barelů denně. V roce 2010, kdy ekonomika expandovala víc než 10% tempem, se dovoz ropy zvýšil o 17,5 %.
Dnes je Čína druhým největším spotřebitelem ropy, a i když jí v tabulce producentů patří čtvrté místo, kvůli rapidní automobilizaci bude muset v budoucnu stále více spoléhat na dovoz ze zahraničí. To značně zatíží její platební bilanci. Wood Mackenzie odhaduje, že účet za dovezenou ropu do roku 2020 se zdvojnásobí a vyšplhá na 500 mld. USD. Prozatím si země drží přebytek běžného účtu ve výši 2,3 % HDP.
„Čína je velkým dovozcem surové ropy. Zároveň se potýká se stagnující domácí produkcí, což ji nutí otvírat nová ložiska pod mořem,“ tvrdí Gary Clark z Roubini Global Economics. Rozvoj podmořských nalezišť či realizace vlastního břidlicového boomu ale budou trvat léta. Než se tak stane, musí si čínské hospodářství vypomoci dodávkami ze zahraničí.
V posledních letech se Peking snaží o zvýšení dovozu z Ruska. To nyní přes odbočku dálněvýchodního ropovodu ESPO do Číny dodává 15 mil. tun ropy ročně. Podle nedávno uzavřené nové smlouvy bude letos tento objem zvýšen o 0,8 mil. tun a postupně by se měl vyšplhat na 31 mil. tun ročně. Dodatečný vývoz by měl být zabezpečen několika směry, jelikož kapacita nedávno dostavených ropovodů v asijské části Ruska může být navyšována pouze postupně.
OPEC si mne ruce
Největším beneficientem čínského hladu po energetických surovinách jsou ropné státy Blízkého východu a Afriky. V roce 2011 na oblast Perského zálivu připadalo 51 procent čínského ropného dovozu. Další čtvrtinu pokrývaly africké země, zejména Angola, která byla v roce 2011 s 623 tisíci barely denně druhým největším dodavatelem vůbec. Zbytek připadal na Latinskou Ameriku a Rusko. Perský záliv bude ještě dlouhá léta hrát hlavní roli v čínské energetické bilanci. To se projeví i v zahraniční politice Pekingu. Podle dat Wood Mackenzie Čína v uplynulých deseti letech zvyšovala závislost nejvíc na dodávkách od producentů z kartelu OPEC. Zatímco v roce 2004 jim za ropu zaplatila 20 mld. USD, loni to bylo 140 mld. USD. To zhruba odpovídá současným příjmům OPECu od Spojených států, které dosáhly vrcholu v roce 2008 na 190 mld. USD a od té doby klesají.
Objemově ropný import Spojených států z OPECu klesá od roku 2006 a nyní se pohybuje kolem 4 mil. barelů denně. Čína se mezitím vydala opačným směrem a z 1 milionu barelů v roce 2004 se dostala na víc než 3 miliony denně v loňském roce. Břidlicová revoluce by podle některých odhadů mohla z USA udělat do několika let čistého vývozce ropy. Jiní sice takový optimismus nesdílí, ale dodávají, že růst americké produkce se odrazí v tlaku na pokles cen na globálních trzích. „Spojené státy možná nikdy nedosáhnou plné energetické soběstačnosti a je nepravděpodobné, že by se staly významným vývozcem ropy. Čisté dovozy by ale mohly dále klesnout,“ uvádí se v nedávné zprávě Capital Economics.
Hon za vrty v zahraničí
Čínské ropné společnosti se snaží pokles domácí produkce kompenzovat expanzí v zahraničí. Zanedlouho se jejich mimočínská produkce bude moci vyrovnat významným členům kartelu OPEC. Za loňský rok na skupování zahraničních těžařů a ložisek Číňané utratili rekordních 35 mld. USD. O rok dříve to byla polovina. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) by měly čínské ropné společnosti v zahraničí do tří let navýšit produkci na 3 mil. barelů denně, oproti zhruba 1,5 mil. barelů denně z roku 2011. Jejich kombinovaný výstup tak dosáhne stejné úrovně, jakou se pyšní Kuvajt.
Příkladem rychle expandujícího čínského ropného koncernu je China National Petroleum Corporation (CNPC). Ten hodlá spustit komerční těžbu ropy dokonce ve válkou zmítaném Afghánistánu. Podle tamních úřadů by surovinový potenciál země mohl během příštích deseti let změnit její ekonomiku k nepoznání. Produkce na vrtech CNPC na severu Afghánistánu by měla do konce roku vzrůst z nuly na 25 tisíc barelů za den, což několikanásobně převyšuje současnou těžbu v ČR. V dalším roce by měla afghánská produkce vyšplhat na 40 tisíc barelů denně. Všechna ropa by měla být ze začátku vyvážena cisternami do některé ze sousedních zemí na severu. Investice do projektu by měla činit 600 mil. USD.
CNPC, která disponuje ložisky ve 30 zemích, v roce 2011 v zahraničí těžila zhruba 1 milion barelů ropy denně a něco přes 5 mld. kubických stop plynu denně. Sinopec, další z energetických šampionů, v zahraničí těží kolem 400 tisíc barelů denně a do roku 2015 chce produkci navýšit na 1 milion barelů/den. CNOOC, nejmenší a nejefektivněji spravovaná firma z velké trojky těžařů, v roce 2011 v zahraničí těžila 150 tisíc barelů denně. Ve snaze získat know how a zkušenosti s těžbou z nekonvenčních ložisek společnost nedávno koupila kanadského těžaře Nexen v hodnotě 15 mld. USD. Jednalo se o zatím největší čínskou investici v zahraničí.
(Zdroje: CNBC, Capital Economics, Trading Economics, EIA, FT)