V souboji mezi Ruskem a Evropskou unií o vliv v postsovětském prostoru si Kreml připsal důležité vítězství. Arménie, která se ještě nedávno zdála být na cestě sblížení s unijními institucemi, včera deklarovala, že se připojí k Celní unii Ruska, Běloruska a Kazachstánu. A ofenziva pokračuje. Po týdnech napětí hraničícího s obchodní válkou Moskva obnovila vstřícné námluvy s Ukrajinou. Výměnou za vstup do ruských integračních struktur (a odmítnutí asociační dohody s EU) nabízí Kyjevu dotaci v rozsahu několika miliard dolarů ročně.
Arménie není žádný hospodářský ani geopolitický obr, o něhož by stálo za to se přetahovat jako o Ukrajinu. Na rozdíl od sousedního Ázerbájdžánu nedisponuje surovinovým bohatstvím a kvůli zamrzlému konfliktu v Náhorním Karabachu, v němž Ázerbájdžánce podporují i sousední Turci, je co do zahraničního obchodu a otevřených hranic odkázána pouze na Gruzii, Írán – a Rusko. To je jejím největším obchodním partnerem i zahraničním investorem. V zemi, jejíž HDP podle odhadů Světové banky loni dosáhlo 9,9 mld. USD, mají Rusové vloženy prostředky v hodnotě 3 mld. USD.
Přesto nakonec arménská volba a její náhlost bruselské diplomaty a úředníky překvapila a vystrašila. Jerevan měl na listopadovém unijním summitu ve Vilniusu společně s Kyjevem podepsat asociační dohodu, která by posílila jejich vazby na EU a zavázala je k větší demokratizaci a reformám západního střihu. Užší napojení na struktury EU by Arménii fakticky znemožnilo vstup do konkurenční Celní unie.
V červenci byla dokončena mnohaletá jednání o asociační dohodě a arménští představitelé své kolegy z EU ujišťovali o tom, že z cesty do Evropy není návratu. Arménský premiér loni listu Vedomosti sdělil, že připojení k Celní unii není pro Jerevan uskutečnitelné, jelikož země nemá společné hranice s žádným z dosavadních členů celního spolku. Jenže zřejmě zapůsobily prověřené přesvědčovací metody ruského prezidenta Vladimira Putina, který z prohloubení hospodářské, politické i bezpečnostní integrace s bývalými sovětskými republikami učinil zahraničně politickou prioritu číslo jedna.
I když Putin i jeho arménský protějšek Serž Sargasjan včera v prohlášení uvedli, že Arménie se k připojení k ruskému bloku rozhodla dobrovolně, málokdo v Bruselu pochybuje o tom, že náhlá změna kurzu přišla kvůli tomu, že Kreml Jerevanu výrazně zvýšil náklady proevropské orientace. Rusko má v tomto ohledu mocné páky. Krom zmíněných investic Arménii dodává levný zemní plyn a má na jejím území rozmístěno několik tisíc vojáků, kteří tvoří protiváhu ázerbájdžánským ozbrojeným silám.
„O tlaku na Arménii se vědělo a v tomto ohledu to není překvapivé. Ale skutečnost, že tento tlak nakonec Arménii donutil změnit rozhodnutí – to je překvapení a my toho hluboce litujeme,“ prohlásil polský člen zahraničního výboru Evropského parlamentu Jacek Saryusz-Wolski. „Arménie 4 roky vyjednávala o asociační dohodě s EU. Teď její prezident upřednostňuje Kreml před Bruselem,“ napsal na Twitteru švédský ministr zahraničí a veterán evropské diplomacie Carl Bildt.
Podle nejmenovaného západního diplomata, citovaného deníkem Wall Street Journal, Arméni s EU vyjednávali v dobré víře a sami tak tvrdý nátlak z ruské strany nečekali. Brusel bude prý s Jerevanem dál diskutovat o tématech typu zjednodušení vízového režimu. Navíc prý rozhodnutí o připojení se k Celní unii nemusí být konečné. Jiný zdroj arménskou otočku nazval „budíčkem“ pro Evropu a její politiku vůči Rusku.
Ruští analytici považují krok Jerevanu za absolutní vítězství Kremlu v jedné z bitev o vliv v postsovětském prostoru. Vzhledem k závislosti Arménie na ruské ekonomice, plynu a vojenské síle při podpoře v Náhorním Karabachu se ale prý takový výsledek dal očekávat. Ekonomický přínos vstupu do ruského spolku zůstává otázkou. Putin uvedl, že ruské firmy začnou investovat do modernizace svých aktiv v Arménii. První vlaštovkou má být 15 miliard rublů, kterou do infrastruktury v Arménii vloží státní kolos Ruské železnice.
Nyní se pozornost bude upínat na Ukrajinu, která stále deklaruje záměr podepsat ve Vilniusu přidružení k EU. Kyjev je pro Moskvu nejdůležitější z dosud nerozhodnutých zemí – z geostrategického i geoekonomického hlediska. Kreml se dosud snažil Ukrajince přesvědčit po dobrém i po zlém. Nyní zrovna nastavuje laskavější tvář a varuje před údajnou škodlivostí asociační smlouvy s EU pro ukrajinské národní zájmy. Po podpisu prý země jednostranně otevře svůj trh evropským firmám, přijde o suverenitu a přestane být pro Rusko strategickým, a dokonce plnohodnotným partnerem. Pokud by se Kyjev naopak rozhodl přiklonit se na východ, díky levnějšímu plynu a odstranění celních tarifů na ropu a další výrobky získá ročně dotaci v hodnotě 10-11 miliard USD.
Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu byla oficiálně spuštěna v červenci roku 2010. Obchodní výměna v rámci bloku od té doby rapidně vzrostla. Loni byla integrace na území členských států dovedena do dalšího kvalitativního stupně v podobě společného hospodářského prostoru, na němž má platit volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly. Moskva by z tohoto útvaru do několika let ráda vytvořila hluboké integrační uskupení, Eurasijskou unii, která by mohla být protiváhou EU, Číně a USA. Její hlavní orgán, Eurasijská komise, se od své předlohy v EU v některých ohledech liší, zejména mnohem těsnějším napojením na vlády členských zemí. Na rozdíl od Celní unie, kde se hlasovalo podle ekonomické váhy členů (což dávalo drtivou převahu Rusku), však v Eurasijské komisi budou rozhodnutí přijímána kompromisem, přičemž každému členu náleží jeden hlas.
(Zdroje: WSJ, Kommersant, Vedomosti, Reuters)