Pokud je budoucností Evropy německý ekonomický model, radost bychom z toho mít neměli. I tak to ale vypadá, že se věci tímto směrem ubírají. Podle volebních slibů Angely Merkelové se zdá, že Německo půjde dál stejnou cestou, snaha o vyřešení krize v eurozóně bude stále založena na tom, aby se členské země snažily o kopírování německé konkurenceschopnosti. Tedy o snižování nákladů práce. Právě to bylo klíčem k úspěchu Německa během posledních let, exporty byly jediným zdrojem jeho růstu. Nízké mzdy ale nejsou tím, co by mělo pro bohatý národ představovat hlavní konkurenční výhodu.
Německo má dnes nejvyšší podíl zaměstnanců s nízkými mzdami relativně k mediánu v západní Evropě. Klesající nezaměstnanost šla od roku 2003 ruku v ruce s růstem počtu zaměstnanců s nízkými mzdami. Průměrná mzda rostla minulý rok rychleji než inflace a produktivita poprvé za více než deset let. Bohatá společnost by měla své konkurenceschopnosti dosahovat prostřednictvím výzkumu, vývoje a investic. Ty ale v Německu dlouhodobě klesají, v roce 1991 dosahovaly 24 % HDP, dnes představují pouze 19 % HDP. Míra investic leží soustavně pod mírou dosahovanou ve zbytku skupiny sedmi nejvyspělejších ekonomik světa. Nezvýšil ji ani exportní boom a vedle podnikových investic zaostávají také investice do veřejné infrastruktury.
Přední pozice v konkurenceschopnosti mohou zajistit i investice do lidského kapitálu. V Kanadě, Francii, Japonsku, Polsku, Španělsku, Velké Británii a Spojených státech se ale podíl mladých zaměstnanců s vyšším vzděláním nachází minimálně o 10 % výš než v Německu. Dochází pak k tomu, že produktivita je v této zemi nižší než v dalších porovnatelných ekonomikách. HDP na odpracovanou hodinu leží o 25 % pod průměrem zemí OECD. Není tedy divu, že si německé podniky udržují konkurenceschopnost pouze díky nízkým mzdám a přesunům výroby na východ.
Nízké investice odrážejí hluboké strukturální problémy. Posedlost exporty odvádí pozornost politiků od rekapitalizace bank, deregulace služeb a přesunu kapitálu směrem od starých odvětví. Závislost na exportech znamená, že lidé nemohou utratit to, co vydělali. To obratem posiluje závislost na exportech a celý kruh se točí stále rychleji. A v řetězci přidané hodnoty se celá země pohybuje směrem dolů, ne nahoru. Tlak na mzdy není dobrou konkurenční strategií ani pro Německo, ani pro zbytek Evropy.
Autorem je prezident Peterson Institute for International Economics Adam Posen.
Obchodní bilance Německa za červenec, kterou dnes ráno zveřejnili tamní statistici, mnoho důvodů k radosti nedává. Německé vývozy v červenci překvapivě klesly, ale dovozy stouply, a podtrhly tak, že domácí ekonomika bude letos pro německý růst klíčová. Sezonně očištěné vývozy se meziměsíčně snížily o 1,1 procenta po 0,6% růstu o měsíc dříve, zatímco analytici čekali nárůst o 0,7 procenta. Dovozy, jež měly podle odhadů posílit také o 0,7 procenta, přidaly pouze 0,5 procenta, a původně uvedený červnový pokles o 0,8 procenta byl navíc revidován na minus 1,0 procenta. Obchodní bilance Německa tak za červenec skončila s přebytkem 16,1 miliardy eur, ačkoliv trh očekával přebytek 16,5 miliardy eur po červnovém přebytku 17,0 miliardy eur.
(Zdroj: FT)