Břidlicové formace v Argentině, Rusku, Alžírsku a dalších zemích skrývají větší zásoby ropy než velké pánve ve Spojených státech, které stojí v epicentru amerického energetického boomu. Mají také potenciál výrazně přispět k nárůstu světové těžby v následujících letech, uvádí se ve zprávě konzultantské společnosti IHS.
Podle odhadů IHS ložiska jako Vaca Muerta v Argentině, Baženovova formace na Sibiři či Silurská v severní Africe mohou produkovat víc černého zlata než Bakkenova pánev v Severní Dakotě nebo texaská břidlicová formace Eagle (17,34 USD, -0,07%).
Například čínští státní geologové odhadují vytěžitelné zásoby břidlicového plynu v Číně na 25 bilionů metrů krychlových, zatímco americká Energetická informační agentura je odhadla na 36,1 bilionu kubíků. V obou případech je to víc než zásoby v USA, které se pohybují kolem 24 bilionů kubíků plynu.
Závěry studie IHS však naznačují, že náklady na těžbu těžko dostupné ropy z břidlic či jiného podloží jsou ve srovnání s USA výrazně vyšší. Proto pro komerční využitelnost ložisek bude třeba další růst cen ropy. Zatímco vyhloubení jednoho vrtu v USA stojí kolem 5,6 mil. USD, průměr zbytku světa se pohybuje kolem 8 mil. USD.
V řadě zemí s velkým potenciálem chybí infrastruktura, voda na frakování a také subdodavatelé s moderním vybavením. Jiné státy, například Francie nebo Česko, se vůči technikám hydraulického štěpení a horizontálního vrtání staví a priori odmítavě. Další komplikaci představují vlastnická práva. Ve Spojených státech majitelé pozemků zpravidla vlastní i plyn či ropu pod zemí, jinde jsou suroviny ukryté pod povrchem považované za bohatství státu. Obyvatele z okolí vrtů tak nic nemotivuje k tomu, aby těžbu podporovali.
Čínské formace jsou podle výpovědí těžařů obtížněji zvládatelné, a navíc často leží ve větší hloubce než ty americké. Riziko představuje i zatím nedokončená regulace frakování. V rámci boje s inflací musí být plyn prodáván za státem nastavené ceny, což může omezovat ziskovost.
Podle údajů IHS 23 nejslibnějších ložisek mimo Severní Ameriku skrývá 175 mld. barelů vytěžitelné ropy, přičemž podobná ložiska v Severní Americe mají 40 mld. barelů. Z prvně jmenovaných se může do roku 2020 těžit 5 mil. barelů denně, což je víc, než kolik dnes produkuje Irák či Kanada. „Ropný trh to ovlivní, 5 mil. barelů denně je významné množství,“ tvrdí Steve Trammel z IHS. Dodává ale, že data z ložisek mimo Spojené státy jsou všeobecně mnohem méně spolehlivá.
Výkonný ředitel Royal Dutch (24,46 EUR, -0,69%) Peter Voser v srpnu prohlásil, že s globální břidlicovou revolucí se to „trochu přehání“. Podle IHS by však země, které již s těžbou mají zkušenost, mohly najít ten správný recept, včetně pracovní síly i vybavení.
Jednou ze zemí, na niž se upíná pozornost společností poskytujících vrtné služby, je Rusko a jeho Baženovova formace. Zhruba 50 metrů tlustá vrstva špatně porózní a těžko rozrušitelné horniny, která se táhne tisíce kilometrů od Omska na sever přes Surgut až ke Karskému moři v hloubce 2,5 kilometrů pod zemí, by podle ruských odhadů mohla skrývat neuvěřitelných 25-50 miliard tun ropy, což je dvojnásobek současných potvrzených zásob Ruska. Těžba těžko dostupné ropy by se s pomocí horizontálního vrtání a hydraulického štěpení mohla do konce dekády dostat ze současných 400 tisíc barelů za den až na 2 miliony barelů denně.
O nekonvenční těžbu mají v Rusku zájem domácí hráči i jejich zahraniční partneři poskytující nezbytné technologie a know how. Moskva se produkci snaží stimulovat daňovými úlevami. Na ropu z Baženovovy formace bude uvalena nulová sazba daně z těžby. Běžná sazba bude činit 446 rublů za tunu. „Pokud se jim podaří rozluštit kód, což se podle mě povede, čeká nás rychlý rozvoj,“ tvrdí Richard Anderson z Eurasia Drilling, nejaktivnější servisní firmy v Rusku.
(Zdroje: FT, Moscow Times, Bloomberg, Kommersant)