Poslední kroky Fedu vyvolaly u investorů velkou vlnu nevole. Někteří z nich se dokonce cítí být podvedeni tím, jaké signály Fed vysílal během několika posledních měsíců. Bernanke během tiskové konference uvedl, že monetární politiku nastavuje pro dobro ekonomiky a ne proto, aby naplnil očekávání investorů. V tom má naprostou pravdu. To, že Fed „porušil dohodu“ a několik investorů kvůli tomu utrpělo ztráty, by ho vzrušovat nemělo. Přesto by ale centrální banky měly věnovat pozornost reakci trhů.
Bernanke tvrdí, že tzv. „forward guidance“, neboli specifikace budoucího vývoje monetární politiky, je nyní „silnější a spolehlivější“ než nákupy aktiv. Tento přístup je dnes atraktivní proto, že sazby leží blízko nuly, rozvaha Fedu narostla a centrální banky snižují výnosy vládních dluhopisů tím, že slibují dlouhodobě nízké sazby. Obecně můžeme říci, že výsledek je uspokojivý, záleží ale na tom, zda je Fed schopen přesvědčit trhy, že udělá to, co slíbil. Chování cen aktiv je totiž důležitým přenosovým kanálem jeho politiky. Trhy proto ignorovat nemůže.
Problém s „forward guidance“ spočívá v tom, že pro centrální banku nakonec nemusí být výhodné, aby své sliby splnila. Nemusí například držet sazby nízko v době, kdy inflace už začne růst. Investoři ale vědí, že může dojít ke „změně podmínek“, takže slibům centrální banky nemusí od počátku věřit. Uvedený problém lze řešit tím, že si centrální banka postupně buduje důvěryhodnost ohledně toho, že vždy dodrží, co slíbí. Fed byl v tomto ohledu pokaždé výborný, trhy jeho slovo respektovaly a obávaly se ho. V poslední době ale přikročil k takové transparentnosti, že to činí problémy.
Uvedené je patrné na poslední epizodě kvantitativního uvolňování. Bernanke už od března postupně budoval základ pro to, aby Fed mohl snížit tempo nákupů aktiv. V létě již o tomto kroku hovořil otevřeně. Minulou středu se zdálo, že trhy jsou přesně tam, kde je chtěl mít, ale přišla bomba. Když je Fed ochoten tak rychle zahodit měsíce práce, proč bychom mu měli příště věřit? Kdyby se namísto toho držel od počátku toho, že snížení tempa nákupů aktiv záleží na „výrazném zlepšení výhledu na trhu práce a cenové stabilitě“, úplně by to stačilo. Není pochyb o tom, že vedení Fedu je přesvědčeno, že žádný zmatek nevyvolalo. Nemůže mít ale obojí. Buď dává jasné signály, nebo ne.
Podmínkou pro to, abychom pochopili, co Fed říká, by neměl být doktorát z lingvistiky. Dříve Fed po zasedání FOMC neposkytoval žádné informace. Greenspan jednou v Kongresu řekl: „Jestliže se zdá, že jsem se vyjádřil jasně, pravděpodobně jste mi špatně porozuměli.“ Šlo o záměrně zavádějící postup, který byl ale nyní nahrazen druhým extrémem. Ten předpokládá, že čím více řekneme, tím více nám budou věřit. Optimální ale není ani jeden z těchto přístupů. Důvěryhodnost Fedu je jedním z nejcennějších aktiv, které Spojené státy mají. Porušování slibů je velmi nákladné. Pokud chce Fed sledovat současný kurz, stačí, když řekne následující: „Myslíme si, že v ekonomice je nyní hodně volných kapacit a v současné době se domníváme, že sazby zůstanou nízko ještě několik let.“
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)