Výkonný ředitel energetické společnosti (13,17 EUR, -1,86%) Johaness Teyssen očekává dlouholeté zaostávání Evropy za Spojenými státy, které díky břidlicové revoluci získaly klíčovou výhodu pro svůj těžký průmysl. Prohlubující se rozdíly v nákladech na vstupy při výrobě chemikálií či v hutnictví by podle šéfa největšího německého energetického koncernu mohly vést k tomu, že tato odvětví z našeho kontinentu zcela zmizí.
Americkou konkurenční výhodu nemůže Evropa nijak snadno kompenzovat, ať už prostřednictvím těžby vlastního břidlicového plynu, většího importu zkapalněné suroviny (LNG) či dovozem levných dodávek z USA, myslí si Teyssen.
„Je to konkurenční převaha, proti které nemůžeme nic podniknout, alespoň prozatím,“ uvedl šéf E.ONu v rozhovoru pro deník Financial Times. Pokud se nějaký politik domnívá, že tomu tak není, je prý snílek. „Bude trvat léta, dlouhá léta inovací, než je začneme dohánět,“ dodal Teyssen.
Svým komentářem se top manažer přidal k rozrůstajícímu se sboru varovných hlasů, podle nichž vysoké náklady na energii, umocněné obrovskými dotacemi na obnovitelné zdroje energie, vyhání z Evropy průmyslové podniky, které často přemisťují výrobu na druhou stranu Atlantiku.
Těžební boom posunul USA během několika málo let na přední příčku producentů zemního plynu a zapříčinil prudký pokles cen. Podle údajů amerického Energetického informačního úřadu (EIA) se průměrná kotace v terminálu v Erathu v Louisianě, nejdůležitějším v zemi, loni svezla o 31 % níž na 2,77 USD za milion britských termálních jednotek. Plyn je nyní ve Spojených státech třikrát až čtyřikrát lacinější než v Evropě, což se podepisuje na konkurenceschopnosti průmyslu, zejména chemického, který surovinu spotřebovává k výrobě tepla. Podle analýzy společnosti Sanford C. Bernstein americké koncerny (59,01 USD, -0,84%) a (39,02 USD, -2,43%) mají vůči svému německému rivalovi (70,69 EUR, -1,17%) kvůli levnější vstupní surovině o 8 % vyšší zisky. Záležitostí se zabýval i květnový summit lídrů EU a měla by být na předním místě v seznamu priorit zatím nezformované nové německé vlády.
V mnoha evropských zemích převažují obavy z dopadu břidlicové těžby na životní prostředí a v těch několika málo výjimkách typu Polska vrtné práce postupují pomaleji a s menším než očekávaným efektem. Mezitím začíná být dopad břidlicové revoluce na dynamiku globální ekonomiky těžko přehlédnutelný. Bývalý německý ministr pro ekonomiku Philipp Rösler to řekl bez obalu: „Řada německých firem si zvolila přestěhování do Spojených států s odkazem na ceny energií. Již je patrné, jak nás vysoké ceny poškozují a jak se to dotýká konkurenceschopnosti.“
Stejné obavy vyjádřil Teyssen: „Cenový rozdíl deptá některé společnosti a ovlivňuje jejich investiční rozhodnutí. Americká výhoda nabývá takových rozměrů, že nemůžeme dovolit, aby to pokračovalo.“ I kdyby se však Evropané ze dne na den rozhodli odložit strach z frakování stranou, bude podle šéfa E.ONu trvat nejméně 5 let, než se vytvoří solidní produkční základna. Místo toho kontinentu spíš prospěje rozvoj břidlicové těžby v Číně a Austrálii, který by uvolnil dodávky z Kataru a dalších zemí.
Některé evropské země se snaží potenciál břidlicových ložisek využít, i když je jich pomálu. Po počáteční euforii dost ochably naděje Polska, jehož odhadované zásoby a jejich využitelnost se ukázaly být přemrštěné. Po několika průzkumných vrtech tamní geologové objem rezerv snížili na desetinu prognózy EIA. Americký koncern (86,9 USD, -0,20%) Mobil loni v červnu oznámil, že zkušební vrty v jeho oblasti průzkumu v Polsku neukázaly dostatečné množství plynu, a následně prodal pět ze svých šesti licencí. Polsko je v Evropě co do rozvoje plynu z břidlicových hornin nejdál. Vláda udělila prospektorům 111 licencí na průzkum a očekává, že by se s těžbou mohlo začít na přelomu let 2014 a 2015.
Zdaleka největší zásoby břidlicového plynu má podle EIA Francie, která ale frakování zakázala, a to navzdory protestům odborářských hnutí. Podobný zákaz zavedlo i Bulharsko. Rumunsko začátkem roku moratorium na průzkumné práce odvolalo, a americký koncern (122,64 USD, -0,69%) tak bude moci pokračovat ve svých aktivitách na východě země. První testovací vrty by mohly být zanedlouho zahájeny v Nizozemí, kde frakování fandí premiér Mark Rutte. Jeho protivníci namítají, že země je na břidlicovou těžbu příliš hustě obydlená, což nedovoluje příliš velké experimenty. Proces zkoušení vrtů a vyhodnocování dopadů na okolí bude každopádně zdlouhavý.
Teyssen spatřuje problém konkurenceschopnosti evropského průmyslu i v chybně postavené koncepci evropské energetické politiky. „Bylo tu mnoho dobrých záměrů, ale věci se teď prostě vymykají kontrole. Evropská elektřina se stává špinavější. Je příliš drahá a ztrácí bezpečnost. Obsah CO2 navzdory obnovitelným zdrojům roste. Varovné signály jsou tedy obrovské,“ uvedl výkonný ředitel.
Řešení vidí v seškrtání dotací pro solární a větrné elektrárny, které pokrucují skladbu cen na trhu. „Krmíme obra dětskou stravou a nedochází nám, že tenhle obr se může a musí postavit na vlastní nohy,“ uvedl Teyssen s odkazem na obnovitelné zdroje energie. spolu s dalšími evropskými utilitami v Bruselu lobbuje za přesun státní podpory paroplynovým elektrárnám, které jsou v současnosti kvůli vysokým cenám plynu a nízkým tarifům za silovou elektřinu hromadně odstavovány, i když jsou potřeba pro vyrovnávání výkyvů v nárocích na výkon v síti.
Řada unijních činitelů v čele s komisařem pro energetiku Güntherem Oettingerem jako spásnou myšlenku propagují dokončení jednotného evropského trhu s elektřinou a plynem, který má vést k nižším cenám, větší spolehlivosti a menšímu množství emisí. Teyssen se této snaze otevřeně vysmál s tím, že evropský trh směřuje naopak k tříštění – nacionalizaci, a v některých případech dokonce regionalizaci. Jako příklad poukázal na severoněmecké Šlesvicko-Holštýnsko, které má v plánu vyrábět čtyřikrát víc větrné energie, než může spotřebovávat, i když sousední spolkové země nechtějí stavět přenosové sítě pro transport elektřiny.
(Zdroje: FT, WSJ, ČTK)