Pro řešení krize v eurozóně se často navrhují kroky založené na kooperaci, nové ekonomické politice a institucionálních změnách. Mezi takové kroky můžeme počítat zavedení transferů mezi jednotlivými zeměmi unie (federalismus), sdílení dluhů (eurodluhopisy) či investiční projekty financované evropskými institucemi. Do této skupiny můžeme zařadit i podporu při reindustrializaci či kolektivní pomoc bankám a stimulaci domácí poptávky v těch zemích, kde je to možné. Existuje ale ještě jedna cesta, jak se z krize dostat. Je to cesta trhu, do které by vlády nezasahovaly. Jak by taková cesta vypadala?
Tržní řešení by namísto sdílení dluhu a rekapitalizace bank přineslo restrukturalizaci dluhu bank a vlád. To by znamenalo ztráty pro věřitele. Docházelo by ke snížení nákladů práce a obnově konkurenceschopnosti, která by přitáhla výrobní kapacity zpět do zemí v problémech. Trh by podpořil optimální distribuci ekonomické aktivity mezi zeměmi podle toho, jaké jsou jejich výhody. Tento proces už probíhá, což je patrné na tom, jak se koncentruje průmyslová výroba v zemích jako Německo, Belgie, Rakousko a Nizozemí. Klíčovým doplňkem celého procesu je ale migrace obyvatel mezi jednotlivými zeměmi eurozóny. Pokud budou výrobní kapacity alokovány na základě konkurenčních výhod, bude to přínosem pro celou eurozónu. Práce ale musí být mnohem více mobilní. Již dnes je patrné, že probíhá vlna emigrace z Irska, Portugalska, Španělska a Řecka směrem do Německa, Rakouska a Finska.
Vývoj popsaných základních procesů, tj. přesunu výrobních kapacit a změn v čisté migraci, shrnují následující grafy.
Většina ekonomů dnes navrhuje kooperaci, země na severu ale federalizaci a sdílení dluhů odmítají, stejně jako politiku, která by vytvářela pracovní místa v jiných zemích. Je tedy namístě nahradit kooperaci tržním řešením. Tedy restrukturalizací dluhů, posunem nákladů práce a optimální alokací zdrojů doplněnou o migraci mezi zeměmi eurozóny. Do určité míry již tyto procesy probíhají. Platí to o prudkém propadu nákladu práce ve Španělsku, Portugalsku, Řecku a Irsku i o přesunu výrobních kapacit na sever.
(Zdroj: Natixis)