Proč je euro silné a silné zůstane

Mnoho analytiků se nyní domnívá, že kurz eura je v současné době mimořádně silný a že v reálném vyjádření je tato měna nadhodnocená. Tento pohled by měl odrážet očekávaný růst, výhled týkající se monetární politiky v eurozóně a ve Spojených státech, slabý pokrok v institucionálních reformách v eurozóně, stav veřejných financí v zemích této měnové unie, rizika inflace a další faktory. Lze současný kurz eura něčím vysvětlit?

Současnou situaci můžeme pravděpodobně vysvětlit následujícím: U zemí na periferii eurozóny byly eliminovány vnější deficity, eurozóna jako celek pak dosahuje vnějších přebytků. Investoři ze zemí mimo eurozónu drží téměř výhradně dluhopisy zemí jádra měnové unie. Ani zhoršení krize tak sebou nepřináší pokles nákupů těchto dluhopisů a odchod zahraničních investorů mimo eurozónu. Trhy také čekají, že ECB nepřikročí ke kvantitativnímu uvolňování. Pokud by tedy euro mělo silně oslabit, muselo by buď dojít ke sdílení dluhu zemí eurozóny, což je nyní velmi nepravděpodobné. Nebo by ECB musela přikročit ke kvantitativnímu uvolňování se silným růstem peněžní nabídky.

Tabulka shrnuje podíl jednotlivých skupin investorů na držení vydaných vládních dluhopisů u jednotlivých zemí eurozóny. V případě Rakouska drží 17 % dluhopisů domácí investoři, 57 % investoři ze zbytku eurozóny a 26 % drží investoři mimo eurozónu. Tito investoři se zaměřují zejména na Finsko (45 % z celkového objemu dluhopisů), Francii a Německo (u obou 34 % dluhopisů). Na minimum se naopak snížily investice do dluhopisů španělských (7 % celkového objemu), dluhopisů portugalských (9 %), italských (8 %) a řeckých (8 %). V těchto zemích naopak drží velký podíl investoři domácí, ve Španělsku je to až 72 % a v Itálii 65 % celkového objemu dluhopisů. 
 
 

Graf ukazuje konkrétní vývoj obchodní bilance eurozóny jako celku (miliardy eur, anualizováno): 
 


Investoři mimo eurozónu se tak orientují na kvalitní vládní dluhopisy a své investice dále navyšují. K tomu se přidává prudké zlepšení obchodní bilance celé eurozóny a výsledkem je silný kurz eura. Situaci by mohlo otočit jen zmíněné sdílení dluhů zemí eurozóny, které by poškodilo důvěryhodnost zemí jádra a kvalitu jejich dluhopisů. Taková změna ale momentálně není pravděpodobná. To samé platí o tom, že by ECB mohla rozjet program kvantitativního uvolňování, který by měl za důsledek také oslabení kurzu eura.

(Zdroj: Natixis)