Americkému průmyslu se podařilo získat zpět část své konkurenceschopnosti a do určité míry zastavit migraci továren do zahraničí. Pomáhá mu k tomu břidlicová revoluce, díky níž výrobcům v řadě odvětví klesly náklady na energie, růst mezd v Číně, ale i tvrdý tlak na mzdy doma. Ty ani nedrží tempo s inflací a od května 2009 v reálu klesly o 3 %. Průměrné platy v ekonomice jako celku přitom po započtení inflace klesly jen o 1 %.
Z hlediska zaměstnanosti industriální produkce v největší ekonomice světa těžce krvácela po 12 let až do roku 2010, kdy se počet pracovních míst propadl na nejnižší úroveň od roku 1941, v době začátku mobilizace zdrojů pro druhou světovou válku. Mezi lety 2010 a 2012 vyvolal velké naděje přírůstek 500 tisíc průmyslových míst na celkových zhruba 12 milionů. Prezident Barack Obama dokonce hovořil o „průmyslové renesanci“. Letos však v průmyslu přišla stagnace, i když ekonomika jako celek (bez zemědělství) zaznamenala 1,1% růst zaměstnanosti.
Krom počtu pracovních míst stojí podle ekonomů za to zaměřit se na jejich kvalitu. Sektor, který dřív platil za oporu střední třídy, své zaměstnance posouvá do nižších úrovní. Odbory a jejich spojenci bijí na poplach. Průmyslové podniky ale v přísné mzdové disciplíně vidí jediný způsob, jak udržet výrobu ve Spojených státech.
Statistiky Americké asociace průmyslových výrobců (MAPI) dokládají, že průmyslová základna Spojených států v posledních 15 letech dostala těžce na frak, zejména od Číny. Zatímco americký podíl na globálním exportu průmyslových výrobků klesl z 19 % v roce 2000 na 11 % v roce 2011, Čína ve stejném období mohutně posílila – ze 7 % na 21 %. Průmysl v EU ztratil jen mírně – z 22 % na 20 %. Od roku 2000 v americkém průmyslu vinou globalizace, technologického pokroku a finanční krize zmizelo 5 milionů pracovních míst.
Obrat posledních čtyř let analytici připisují větší konkurenceschopnosti, vyplývající ze stlačování nákladů a také vyšší produktivity. Ta se v posledním kvartále dostala na nejvyšší úroveň od 2Q08. Zářijová data o průmyslové produkci byla nejlepší od února 2008. Solidní výkonnost se projevuje i ve výsledovkách. Zisky po zdanění loni v průmyslu dosáhly rekordních 289,1 mld. USD, což představuje trojnásobek oproti roku 2009. Průmyslový subindex S&P 500 se od svého dna odrazil o víc než 200 %, čímž výrazně překonal celý široký index.
Údaje z trhu práce v porovnání s korporátními zisky působí jako z jiné planety. Průměrná hodinová mzda v průmyslových odvětvích v říjnu sice dosahovala 24,56 USD (kolem 500 Kč), ale prémie vůči všem zaměstnancům v ekonomice se za poslední čtyři roky scvrkla z 3,9 % na 1,9 %. Na chabý vývoj platů doléhá dvojstupňový systém odměňování, v jehož rámci začínající nebo noví zaměstnanci vydělávají výrazně méně než jejich zkušenější kolegové. Silně také působí trend přesunu továren do jižních států USA, kde nemají takovou moc odborové svazy.
Od konce poslední recese v červnu 2009 vzniklo v jižanském Tennessee víc než 18 tisíc průmyslových pracovních míst, severněji položené New Jersey jich mezitím 17 tisíc ztratilo. Zaměstnanci továren v Tennessee si v průměru vydělají 55 tisíc USD ročně, což výrazně zaostává za ročním platem 76 tisíc USD, který domů nosí jejich kolegové z New Jersey.
Podobná situace panuje v dalších jižanských státech, patřících k nejméně odborově organizovaným. V Jižní Karolíně, kde je v odborech jen 4,6 % zaměstnanců, si pracovníci montážního provozu firmy vydělají v průměru 17 USD za hodinu. Zkušenější mechanici v obří továrně v Everettu ve státě Washington pobírají hodinovou mzdu 27,65 USD. Společnost Neutex Advanced Energy Group si nedávno vyjednala dohodu s odborovým svazem elektrikářů, podle níž bude produkce LED diod přemístěna z Číny do texaského Houstonu. Hodinová mzda 200 nových elektrikářských pozic ve státě, v němž je v odborech jen 6,8 % zaměstnanců, byla stanovena na 14 USD.
„To, čemu se říká oživení průmyslu, je do velké míry zotavení ziskovosti. Je to dobré pro společnosti a akcionáře, ale ne nutně pro zaměstnance,“ tvrdí Dean Baker z washingtonského výzkumného centra financovaného odbory a soukromými nadacemi.
Pracovní místa v průmyslu si přitom užívají záře reflektorů, o níž si další sektory jako třeba maloobchod mohou nechat jen zdát. Obamova snaha o podporu průmyslových odvětví nicméně zatím vychází do ztracena. Národní exportní iniciativa, ohlášená v roce 2010, si za cíl vytkla vytvořit 2 miliony nových míst a zdvojnásobení exportu, a to s pomocí levných úvěrů pro malé a střední podniky a dalších nástrojů. Po třech letech se stanové mety zdají nedostižnější než dřív. Letos v únoru prezident přišel se čtyřbodovým revitalizačním plánem, který zahrnoval snížení korporátní daně pro průmyslové podniky z 35 % na 25 %. Implementace daňové legislativy však vázne v rozděleném Kongresu.
(Zdroje: Bloomberg, YahooFinance, WSJ)