Za nejdůležitější grafy a obrázky letošního roku jsou obvykle považovány ty makroekonomické. Týkají se QE, příjmové nerovnosti, výše dluhu a podobně. Já jsem se domníval, že nejdůležitějším příběhem roku 2013 bylo to, že republikánům z Tea Party se téměř podařilo vyvolat default Spojených států. Možná, že tu je ale ještě něco významnějšího. Jde o následující mapu, která ukazuje vzdušnou zónu obrany Japonska a novou zónu obrany Číny:
Proč se Čína snaží o získání kontroly nad prostorem, který doposud kontrolovalo Japonsko? Dominantní teorie říká, že se Čína snaží snížit vliv Spojených států v celém regionu východní Asie. To by vzbuzovalo obavy, ale nemuselo by jít o nic klíčového. Supervelmoci by se totiž kvůli těmto pomalu se měnícím sférám vlivu pravděpodobně do konfliktu nepouštěly. Největším nebezpečím by byla neplánovaná konfrontace, která by vedla k diplomatické krizi. Čína určitě není přítelem Spojených států, to ovšem neznamená, že mezi těmito zeměmi musí vzniknout válečný konflikt.
Je tu ale i horší možnost: Čína se může snažit o provokaci s cílem vyvolat válku s Japonskem. Čína si je vědoma své pozice rodící se supervelmoci a někteří poukazují na její podobu s Německem před 100 lety. Podobné vznikající supervelmoci obvykle „ohlašují“ svůj příchod na scénu úspěchem ve válce. U Německa to bylo vítězství v prusko-francouzské válce v roce 1870. Pro Spojené státy to bylo vítězství ve válce se Španělskem, u Japonska vítězství ve válce s Čínou v roce 1894. Tyto konflikty vznikají často mezi dlouhodobými nepřáteli a podle vývoje z posledních let by se mohlo zdát, že Čína hledá nějakého nepřítele s cílem získat své vlastní vítězství. V roce 2011 se tak dostala do konfrontace s Vietnamem, o rok poté s Filipínami. Z nějakého důvodu se ale rozhodla proti válečnému konfliktu. Možná, že její protivníci nebyli dost silní na to, aby jí posloužili k dokázání její síly.
S Japonskem je to ale něco jiného. V Číně vůči němu panuje velká nenávist kvůli druhé světové válce, kterou Čína sice vyhrála, ale s velkou pomocí USA. Protijaponský sentiment je mnohem silnější než sentiment proti Filipínám či Vietnamu. Kdyby Čína ukázala, že je schopna ho porazit, ukázala by svou sílu celému světu. A s tím, jak klesá růst čínské ekonomiky, může její vedení stále intenzivněji hledat zdroje své legitimity. Japonsko je podporováno Spojenými státy, Čína ale může sázet na to, že by vyhrála krátkou válku, nebo že by se Spojené státy omezily na diplomatické protesty. Tyto předpoklady však mohou být tragickým omylem. V nejlepším případě by došlo ke zmrazení světového obchodu, v nejhorším k třetí světové válce. Američané tuto možnost obvykle ignorují, nebo si z ní dělají legraci. To jí ale neubírá na hrozivosti. Nejdůležitějším obrázkem roku 2013 je tak podle mého nová čínská zóna obrany.
Autorem je ekonom Noah Smith.
(Zdroj: Noahpinion)