Ještě není vyhráno, ale eurozóně se v roce 2013 podařilo více než pouhé přežití. Na jeho počátku panovaly obavy z toho, zda bylo učiněno dost proti opětovnému pádu do krize. Nyní se můžeme domnívat, že nás čeká další klidný rok, i když problémy se stále najdou. Podstatné ale je, že přenosové kanály, kterými může jedna země nakazit i řadu dalších, byly přerušeny. V roce 2013 jsme mohli nalézt několik potenciálních ohnisek krize. Platilo to o volbách v Itálii, politickém vývoji v Portugalsku či krizi na Kypru.
Rok 2014 by ale měl být lepší, a to i z čistě ekonomického hlediska. Podle by měl růst eurozóny dosáhnout 1 %, v roce 2013 se přitom čeká pokles o 0,4 %. Indikátory jako PMI a ekonomický sentiment sledovaný Evropskou komisí nadále rostou. Fiskální politika již nebude tak utažená. Berenberg Bank odhaduje, že zatímco v roce 2013 tato politika představovala brzdu růstu ve výši téměř 1 % HDP, letos to bude jen asi 0,3 %. Pozitivně bude působit i listopadové snížení sazeb, ke kterému přikročila ECB. Posíleny byly evropské instituce, evropští politici položili alespoň základ bankovní unie, což je velmi významný krok vpřed.
Ne vše ale půjde hladce. Portugalsko na rozdíl od Irska pravděpodobně požádá o další pomoc, Řecko stále potřebuje snížení dluhové zátěže, nezaměstnanost se drží na 12,1 %, ve Španělsku a Řecku se nachází vysoko nad 20 %. Francie a Itálie musí provést reformy, které by zvýšily jejich růst. Zejména François Hollande čelí velkým výzvám. V Německu se očekává rozhodnutí ústavního soudu týkající se monetárních operací ECB, které byly tak klíčové pro utišení krize. Problémy mohou vyvolat i plánované zátěžové testy, které provede ECB na evropských bankách.
Významný je i fakt, že ve Španělsku, Portugalsku a Řecku došlo k eliminaci deficitů běžných účtů, což snížilo míru závislosti těchto zemí na půjčkách ze zahraničí. Nebylo toho dosaženo pouhým snížením dovozů. Zejména Španělsko dosáhlo významného pokroku ve strukturálních reformách a zvýšení konkurenceschopnosti. Sníženy byly i rozpočtové deficity, Řecko by mělo být schopno dosáhnout primárního přebytku už v roce 2013. Výnosy vládních dluhopisů zemí na periferii klesly na úroveň roku 2010 a rozvaha ECB se zmenšila poté, co banky splatily záchranné úvěry.
Vládní dluh se ale stále nachází na vysokých úrovních, což zvyšuje citlivost na vnější šoky, včetně vývoje v Číně či změny politiky Fedu. Někteří ekonomové se pak obávají toho, že eurozóna půjde ve stopách Japonska. Vyloučit nelze ani to, že bude eskalovat politická nestabilita, protože ekonomika sice oživuje, ale mnoho lidí to přímo nepocítí. Na jihu eurozóny bude zřejmě trvat ještě roky, než nastane potřebný posun k odvětvím orientovaným na exporty. Nezaměstnanost tak bude klesat jen velmi pomalu a sociální tenze porostou.
(Zdroj: WSJ)