Poměr veřejného dluhu k HDP je v Japonsku vyšší než v kterékoliv evropské zemi a dosahuje více než dvojnásobku průměru zemí OECD. V roce 2012 dosáhl 219 % HDP a podle projekcí OECD by se měl letos vyšplhat až na 231 % HDP. Jak je možné, že se Japonsko vyhýbá fiskální krizi podobné tomu, co postihlo země PIIGS? Obvykle v této souvislosti slyšíme, že Japonsko má mnohem vyšší domácí úspory (relativně k domácím investicím) a investoři se tam mnohem více zaměřují na domácí aktiva. Výsledkem je to, že ekonomika je schopna absorbovat vyšší objem vládního dluhu a nemusí se tolik spoléhat na zahraniční investory. Podle Reinhartové a Rogoffa je ale rozhodující celkový objem dluhu a nezáleží na tom, kým je vlastněn. Proč tedy doposud nevyvolává vysoký japonský dluh paniku?
Až donedávna byla většina vládních dluhopisů skutečně vlastněna hlavně domácími subjekty, zejména bankami, vládními finančními institucemi a pojišťovnami. V roce 2006 dosahoval podíl zahraničních investorů pouhých 11 %. V roce 2007 se ale situace začala měnit a podíl těchto investorů se u krátkodobých dluhopisů dostal až na 30 % (u dlouhodobých zůstal pod 7 %). Tento posun je odrazem toho, jak se po roce 2008 změnily rizikové profily na jednotlivých trzích vládních dluhopisů. Rizikovost dluhopisů japonských sice neklesla, jinde ale významně vzrostla. Investoři se tak obrátili směrem k japonským obligacím.
Taková situace ale nebude trvat věčně, protože riziko ve zbytku světa nakonec zase klesne. Může se ale obnovit takzvaný jenový „carry trade“, který by podíl zahraničních investorů na japonském trhu s krátkodobými dluhopisy stabilizoval. Vyšší podíl zahraničních investorů ale i tak zvyšuje riziko problémů s refinancováním a hrozbu obratu v trendu. Navíc se dá čekat, že míra úspor japonských domácností bude kvůli stárnutí populace klesat. Domácí banky a pojišťovny tak už nebudou mít tolik depozit na to, aby je investovaly do vládních obligací.
Japonsko sice získává čas, ale vládní dluh nadále roste. Vláda tedy bude muset buď zvýšit daně, nebo snížit výdaje. Může se také snažit o stimulaci růstu, což je cílem Abenomie. Krize doposud nevznikla proto, že obrovský dluh financovaly domácí úspory, které potom doplnil přechodný příliv zahraničního kapitálu vyvolaný globální finanční krizí. Oba tyto faktory budou ale v budoucnu slábnout a pokud vláda nedostane poměr dluhu k HDP pod kontrolu, krize se můžeme dočkat.
Uvedené je výtahem z „Why hasn’t Japan’s massive government debt wreaked havoc (yet)?“, autory jsou Charles Yuji Horioka, Takaaki Nomoto a Akiko Terada-Hagiwara.
(Zdroj: VOX)