Odchod šéfa amerického Federálního rezervního systému Bena Bernankeho přiživil spekulace o tom, kdy a jak Fed a další centrální banky utlumí své obří nákupy dlouhodobých aktiv, rovněž známé jako kvantitativní uvolňování (QE). Pozorovatelé se chytají každého nového střípku ekonomických dat a snaží se podle něj předpovědět pokračování QE nebo naopak urychlení jeho útlumu. Větší pozornost je však potřeba věnovat dopadu obou těchto variant na různé ekonomické aktéry.
O obrovském rozsahu programů QE nemůže být pochyb. Od počátku finanční krize napumpovaly Fed, Evropská centrální banka, Bank of England a Japonská centrální banka prostřednictvím QE do svých ekonomik dodatečnou likviditu v objemu přes 4 biliony dolarů. Až tyto programy skončí, mohly by být vlády, některé rozvíjející se trhy i některé firmy zranitelné. Je zapotřebí, aby se připravily.
Výzkum společnosti McKinsey Global Institute naznačuje, že nižší úrokové sazby ušetřily v letech 2007 až 2012 americké vládě a evropským kabinetům bezmála 1,6 bilionu dolarů. Tento příznivý vývoj umožnil vyšší vládní výdaje a méně rozsáhlá úsporná opatření. Kdyby se měly úrokové sazby vrátit na úroveň roku 2007, mohly by se platby úroků z vládního dluhu zvýšit za jinak stejných podmínek o 20%.
Vlády v USA a v eurozóně jsou z krátkodobého hlediska obzvláště zranitelné, poněvadž průměrná splatnost suverénních dluhů zde činí pouhých 5,4 let, respektive zhruba šest let. Velká Británie je v lepší situaci – průměrná splatnost tam dosahuje 14,6 let. Jakmile začnou úrokové sazby stoupat, budou muset vlády posoudit, zda se vyvážení růstu nákladů na obsluhu dluhu neobejde bez zvýšení daňových příjmů či zpřísnění úsporných opatření.
Rovněž americké a evropské nefinanční korporace ušetřily na nižších platbách na obsluhu dluhu celkem 710 miliard dolarů, přičemž ultranízké úrokové sazby zvýšily jejich zisky zhruba o 5% v USA a Velké Británii a o 3% v eurozóně. Tento zdroj růstu zisku se stoupajícími úrokovými sazbami vymizí a některé firmy budou muset přehodnotit obchodní modely, které se opírají o levný kapitál – například správu soukromých aktiv.
Také rozvíjející se ekonomiky měly z přístupu k levnému kapitálu prospěch. Nákupy suverénních a firemních dluhopisů v zemích s rozvíjejícími se trhy ze strany zahraničních investorů se v letech 2009 až 2012 téměř ztrojnásobily a dosáhly hodnoty 264 miliard dolarů. Některé z těchto investic se zpočátku financovaly půjčkami v rozvinutých státech. Jakmile programy QE skončí, mohou se země s rozvíjejícími se trhy dočkat odlivu kapitálu.
Naproti tomu domácnosti v USA a Evropě přišly v důsledku QE o čisté úrokové příjmy v celkové hodnotě 630 miliard dolarů. To ublížilo starším domácnostem, které disponují značnými aktivy nesoucími úrok, a naopak to prospělo mladším domácnostem, jež jsou v průměru čistými dlužníky.
Ačkoliv domácnosti v mnoha rozvinutých ekonomikách snížily od počátku finanční krize dluhovou zátěž, celkový dluh domácností v USA, Velké Británii a většině států eurozóny, vyjádřený jako procento HDP (a také v absolutních číslech), je stále vyšší než v roce 2000. Mnoho domácností stále potřebuje snížit svůj dluh ještě výrazněji a vyšší úrokové sazby je při této snaze výrazně zasáhnou.
Také některé firmy byly QE postiženy a budou muset podniknout odpovídající kroky, pokud tato politika neustane. Mnoho pojišťoven a bank je kvůli nízkým úrokovým sazbám citelně zasaženo. A čím déle bude QE pokračovat, tím budou tyto instituce zranitelnější. Situace je složitá zejména v některých evropských zemích. Pojistitelé, kteří nabízejí klientům produkty s garantovanou sazbou, zjišťují, že výnosy z vládních dluhopisů jsou nižší než úroky vyplácené klientům. V případě několika dalších let ultranízkých úrokových sazeb by se mnohé z těchto firem staly zranitelnými. Podobně i banky v eurozóně ztratily v letech 2007 až 2012 na čistých úrokových příjmech celkem 230 miliard dolarů. V případě pokračování QE si řada z nich bude muset najít nové způsoby, jak generovat příjmy, jinak jim hrozí rozsáhlá restrukturalizace.
V některých sektorech, obzvláště v realitách, bychom se při pokračování QE mohli stát svědky opětovného nafouknutí bublin cen aktiv. Mezinárodní měnový fond v roce 2013 konstatoval, že na realitních trzích v Evropě, Kanadě a některých rozvíjejících se ekonomikách již existují „známky přehřívání“. Bank of England zase oznámila, že v únoru ukončí svůj hypoteční program „Finance na půjčky“, který poskytovatelům půjček umožňoval půjčovat si prostředky za ultranízké sazby výměnou za to, že budou poskytovat úvěry.
QE a ultranízké úrokové sazby samozřejmě sloužily nějakému účelu. Kdyby centrální banky rozhodně nezasáhly a nenapumpovaly do svých ekonomik likviditu, svět by dnes možná čelil daleko horší situaci. Ekonomická aktivita a zisky firem by byly nižší a vládní schodky vyšší. Jakmile se měnová podpora konečně utlumí, bude to naznačovat, že hospodářské zotavení už je dost silné na to, aby dokázalo unést vyšší úrokové sazby.
Všichni aktéři musí nicméně chápat, jaký dopad na ně ukončení QE bude mít. Je možné, že po více než pěti letech zakořenilo díky QE očekávání, že reálné úrokové sazby budou nadále nízké nebo i záporné – QE tak funguje spíš jako návykový tišící lék než jako silné antibiotikum, jak to formuloval jeden komentátor. Vlády, firmy, investoři i jednotlivci musí přestat podléhat sebeuspokojení a zvolit disciplinovanější přístup k poskytování a přijímání půjček, aby se připravili na konec QE – nebo na jeho pokračování.
Richard Cooper je profesorem mezinárodní ekonomie na Harvardově univerzitě. Richard Dobbs je ředitelem společnosti McKinsey Global Institute.
Copyright: Project Syndicate, 2014.