Lednová revize projekcí vývoje globální ekonomiky od Mezinárodního měnového fondu obsahuje tři hlavní body. Prvním z nich je posilující oživení. Podle našich odhadů dosáhl růst světové ekonomiky 3 % v roce 2013, v roce následujícím by měl zrychlit na 3,7 %. Ve vyspělých ekonomikách by se mělo tempo růstu zvýšit z 1,3 % na 2,2 %, v rozvíjejících se ekonomikách z 4,7 % na 5,1 %. Druhý bod uvádí, že popsané oživení růstu bylo do značné míry očekáváno. Hlavní příčinou je eliminace faktorů, které oživení brzdily. Klesá tlak ze strany fiskální konsolidace, finanční systém se pomalu uzdravuje, nejistota klesá. A třetí bod se týká toho, že oživení je stále velmi nerovnoměrně rozloženo a zůstává slabé. Mezi vyspělými ekonomikami je silnější v USA než v Evropě, v rámci Evropy zase silnější na severu než na jihu. Ve většině těchto zemí pak přetrvává vysoká míra nezaměstnanosti.
Růst americké ekonomiky má podle všeho stále pevnější základ, poptávka soukromého sektoru sílí, fiskální konsolidace letos nebude tak silná jako minulý rok. Podle našich aktuálních projekcí by tak měla tato ekonomika v letošním roce růst o 2,8 %. Monetární politika bude dále velmi akomodační, pozornost se ale stále více ubírá směrem k jejímu exitu. Podle našeho názoru začne Fed zvedat sazby v roce 2015.
Japonsko dosáhlo vloni růstu ve výši 1,7 %, podle našeho názoru bude letošní rok stejný. To jsou dobré zprávy, ale růst je tažen hlavně fiskální stimulací a exporty. Jeho udržitelnost musí být podpořena spotřebou a investicemi. Vláda pak musí čelit výzvám v podobě nutné fiskální konsolidace, aniž by ohrozila růst. To je velmi složitý úkol.
Podmínky se lepší ve Velké Británii a jádru eurozóny. Veřejné dluhy se nacházejí na udržitelné trajektorii, fiskální konsolidace zvolňuje a to je v pořádku. Zlepšily se i úvěrové podmínky a podle našeho názoru dosáhne letos Velká Británie růstu ve výši 2,4 %, Německo 1,6 %, ale Francie pouze 0,9 %, a to kvůli stále nízké důvěře. Jih Evropy je problematičtější součástí světové ekonomiky. V roce 2014 by měl dosáhnout růstu, ten ale bude velmi křehký. Exporty sílí, jenomže vnitřní poptávka zůstává slabá, protože stále trpí kvůli utlumené aktivitě, problémům bank a firem a potřebné fiskální konsolidaci.
Mezi hlavní výzvy patří zejména vývoj v Číně a normalizace monetární politiky ve vyspělých ekonomikách. Ta je podle našeho názoru již odražena v cenách dlouhodobých aktiv, ale přesto se dají čekat určité prudké pohyby kapitálu. Nejvíce zasaženy budou pravděpodobně slabší rozvíjející se ekonomiky, což se ukázalo již v roce 2013. K vyřešení těchto problémů je na jedné straně nutná jasná komunikace ze strany centrálních bank a na straně druhé stabilizující domácí politika v zemích postižených problémy.
Dalším významným rizikem je deflace v eurozóně. Na čísle nula není nic magického, ale čím nižší je inflace, tím je ohroženější evropské oživení. Deflace znamená vyšší reálné sazby a dluhovou zátěž, nižší poptávku a růst a další deflační tlaky. Evropa tedy potřebuje akomodační politiku ECB a posílení rozvah bankovního systému. Krátce řečeno, oživení pokračuje, zbývá ovšem hodně práce.
Autorem je hlavní ekonom MMF Olivier Blanchard.
(Zdroj: VOX)