Aktualizováno Investice milionů dolarů a více než desetiletí práce na vývoji malých jaderných reaktorů společnosti Westinghouse přijde vniveč. Projekt, do něhož byly kladeny velké naděje a který mnozí označují za budoucnost jaderné energetiky, nakonec americko-japonský podnik vzdal.
Stalo se tak poté, co společnost utrpěla dvojnásobný neúspěch s žádostí o podporu projektu vývoje malých reaktorů v rámci programu jejich komercionalizace u amerického ministerstva energetiky. Americká vláda dala před Westinghousem přednost firmám Babcock & Wilcox a NuScale Power.
První kolo soutěže o státní podporu vývoje malých jaderných reaktorů, které by se v budoucnu mohly uplatnit třeba při odsolování mořské vody, při elektrifikaci odlehlých oblastí bez infrastruktury nebo jako záložní zdroje větších reaktorů, se uskutečnilo v listopadu 2012 a společnost Babcock & Wilcox ze Severní Karolíny v něm zvítězila s projektem malého reaktoru o výkonu 180 MW, pro nějž získala v první fázi podporu 101 milionů dolarů. Ve druhém kole dali experti amerického ministerstva energetiky před Westinghousem přednost projektu reaktoru společnosti NuScale Power o výkonu 45 MW, který získal státní podporu ve výši 226 milionů dolarů. Ani v tomto kole tak Westinghouse se svým projektem reaktoru SMR o výkonu 225 MW neuspěl.
Výkonný ředitel Westinghousu Danny Roderick vycouvání ze slibného segmentu menších reaktorů obhajuje změnou priorit. Společnost se podle něj hodlá plně soustředit na projekt reaktorů AP 1000, jejichž první prototypy buduje v současné době ve Spojených státech a Číně. Ani tento projekt ovšem neprobíhá hladce a problémy s cirkulačními čerpadly způsobily skluz staveb bloků s reaktory AP 1000 (stejný typ, s nímž se Westinghouse účastní tendru na dostavbu JE Temelín) oproti plánu. „Není to problém technologií, problém je v tom, že pro malé reaktory neexistuje dostatek zákazníků,“ tvrdí Roderick. „Pokud je nebudeme vyrábět v počtu alespoň 30 nebo 50 kusů, peníze se nám nevrátí,“ dodává.
Ne všichni ovšem mají stejný názor. Jak uvedl americký deník Pittsburgh Post-Gazette, existuje mnoho firem, které věří, že právě malé reaktory mají budoucnost. Jejich výhodou je relativně nízká pořizovací cena, kratší termín výroby a možnost kombinace výkonu několika reaktorů podle aktuální potřeby.
Společnost Holtec International, která vyvíjí minireaktor o výkonu 160 MW, byla například s žádostí u ministerstva energetiky také odmítnuta, ale přesto dvojnásobně zvýšila investice do projektu. Americká Jaderné regulační komise, která kontroluje komerční jaderný průmysl v USA, očekává první žádost o licenci pro výrobu malých reaktorů v horizontu několika měsíců.
V roce 2011 bylo ve 28 zemích světa v provozu 125 malých a středních jaderných elektráren s celkovou kapacitou 57 gigawattů. Dalších 17 bylo ve výstavbě. Nejmodernějším modulárním projektem se může v současnosti pochlubit Čína. Prim v jejich vývoji hrály za studené války Spojené státy a Sovětský svaz, které s nimi poháněly jaderné ponorky.
V Rusku je vývoj malých reaktorů v plném proudu. Za dva roky má na trh přijít první komerční malý reaktor SVBR-100 chlazený směsí olova a bismutu. Technologii vyvíjí v rámci joint venture ruská státní korporace Rosatom a energetický podnik miliardáře Olega Děripasky. Možnosti jeho uplatnění jsou potenciálně velké.
Výhodou malých reaktorů je snadná doprava i do odlehlých oblastí a vysoká úroveň bezpečnosti. V malých reaktorech totiž na rozdíl od jejich větších souputníků není vysoký tlak, a v případě jakékoli nehody tak nehrozí přehřátí a únik radioaktivního paliva. Reaktory díky tomu nepotřebují nákladné bezpečnostní systémy, ani systém zadržování radioaktivity, protože jsou sestrojeny tak, že elementární fyzikální zákony nedovolují, aby v nich vůbec k nežádoucím reakcím došlo.
(Zdroje: Atomic Insights, Pittsburgh Post-Gazette, Atominfo.ru)