Kdyby došlo k reinkarnaci J. Pierponta Morgana, kým by se tento významný bankéř minulosti stal? Byl by Jamie Dimondem, který nyní stojí v čele banky ? Nebo by se Morgan raději vrátil jako šéf private equity společnosti Blackstone Stephen Schwarzman, či jako Leon Black, který stojí v čele společnosti Apollo? Vsadil bych se, že to bude právě u private equity. Nebylo by to ani tak kvůli tomu, že tito „alternativní správci aktiv“, jak sami sobě říkají, jsou dnes podnikavější a dobrodružnější než ředitelé bank. A důvodem není ani to, že příjem Dimonda ve výši 20 milionů dolarů vypadá ve srovnání s příjmy Schwarzmana nebo Blacka téměř skromně. Důvodem je obrovský růst nebankovního financování, které je poskytováno firmám jen s minimem regulace a dohledu. Zdá se, že „nebanky“, které tyto finance poskytují, mají dnes stejný význam jako tradiční banky. A jejich práce je zábavnější.
Uvedené tvrzení dokládají čerstvá čísla zveřejněná investičními skupinami. Před deseti lety dosahovala návratnost vlastního jmění svého vrcholu na 40 %. Minulý rok to bylo už jen 11 %. Tato návratnost u společnosti KKR nyní dosahuje 27,4 %. O tom si mohou banky nechat snít. Dříve nebankovní skupiny profitovaly z prodeje firem, které před lety koupily. Dnes už ale tolik transakcí neprobíhá a tak se zaměřily na oblast, která bývala doménou bank. Mohou si to dovolit proto, že banky už neposkytují úvěry rizikovým projektům a zejména malým firmám.
Apollo vlastní aktiva ve výši 160 miliard dolarů a dnes jen čtvrtina z nich souvisí s private equity. Společnost přikročila k mohutné expanzi v oblasti korporátních úvěrů a dluhopisů, což její rozvahu výrazně nafouklo. Blackstone zase minulý týden oznámil, že se hodlá více věnovat hypotéčnímu financování. Úvěrové aktivity těchto společností samozřejmě stále nedosahují takových rozměrů, jako je tomu třeba u . Jsou ale větší než u středně velkých amerických bank. Jes Staley, který dříve pracoval pro , k tomu uvádí: „Dnešní private equity společnosti vypadají jako obchodní banky před sto lety. Jsou opravdu velké a mají vliv.“
Rostoucí vliv nebankovních skupin ale nemusí být pozitivním jevem. Tyto společnosti nečelí takové regulaci, a to jim pomáhá generovat zisky tam, kde se to bankám nedaří. Regulátory to znepokojuje, objevují se varování týkající se trhu s korporátními úvěry. Pozitivní je to, že nebankovní instituce netrpí problémem nesouladu mezi časovou strukturou aktiv a pasiv. Neberou totiž vklady, financovány jsou dlouhodobým kapitálem. Regulátoři se tak domnívají, že tím klesá systematické riziko. A nikdo nepopírá, že boom v této oblasti odráží nenaplněnou poptávku po financích. Je paradoxní, že růst regulace, ke kterému došlo po roce 2008, snížil riziko u bank, ale dal prostor jiným finančním hráčům. Můžeme to považovat za triumf podnikatelského ducha Wall Street či za důkaz její schopnosti obcházet pravidla. Každopádně v popředí zájmu stojí opět finanční arbitráž a generuje zisky, které by se líbily i Morganovi.
(Zdroj: FT)