Spojené státy byly pro svět až donedávna „spotřebitelem poslední instance“. Po kolapsu Brettonwoodského systému na počátku 70. let a následném obrovském růstu přílivu zahraničního kapitálu Spojené státy absorbovaly rostoucí podíl nadbytečných světových úspor. Bylo tomu tak zejména během fází oživení americké ekonomiky. Na konci 70. let se americký běžný účet dostal do mírného deficitu, v 80. letech už se tento deficit prohloubil a před poslední krizí dosahoval téměř 6 % HDP. Současné oživení je proto výjimečné, protože deficit běžného účtu i nadále klesá. Objevuje se řada vysvětlení, zejména v souvislosti s poklesem americké závislosti na dovozu energií. Kdyby to ale byla hlavní příčina, Saúdská Arábie a další země těžící ropu by musely mít klesající přebytky běžného účtu. Ty však nevidíme.
Mnohem pravděpodobnější vysvětlení tak spočívá v samotné podstatě amerického oživení. To je totiž velmi pomalé a jeho průběh kontrastuje s tím, jak probíhalo oživení po předchozích recesích. Domácí poptávka po roce 2007 rostla o pouhých 0,6 % ročně, v minulosti to ale v podobných obdobích bylo v průměru o 3 % ročně. Slabá domácí poptávka odráží řadu faktorů, včetně fiskální politiky vlády, nízkého růstu produktivity, konzervativní strategie firem, neuvěřitelně pomalého růstu osobních příjmů a monetární stimulace, která možná naplnila peněženky bohatých, ale zbytku společnosti moc nepomohla. Avšak ať už je příčina jakákoliv, slabá poptávka znamená, že Spojené státy nadále neslouží jako spotřebitel poslední instance. To má hluboké globální důsledky.
Jestliže se nyní neprohlubuje deficit amerického běžného účtu, znamená to, že jinde nedochází k růstu přebytků, nebo deficity prohlubují tam. Jinak řečeno, nadměrné úspory, které dříve proudily do USA, si našly cestu jinam. Na první pohled se může zdát, že jde o pozitivní jev. Zvětšující se deficity byly koneckonců tím, co umožnilo rostoucí zadlužení a neudržitelný realitní boom. Jestliže nyní úspory proudí jinam, mohli bychom se radovat. Vidíme ale, že zároveň dochází k poklesu přebytků Číny tak, jak se tamní vláda snaží o podporu domácích investic. Jejich návratnost ovšem prudce klesá. Dalším doprovodným jevem je růst deficitů dalších rozvíjejících se ekonomik a je pravděpodobné, že i u nich vyvolal příliv kapitálu neudržitelný úvěrový boom. V současnosti se v podobné pozici nalézá i Velká Británie, jejíž deficit běžného účtu se na konci minulého roku dostal nad 5 % HDP.
Nadbytečné úspory se otočily k USA zády, protože se zdá, že tam již nenajdou slušnou návratnost. Následně stlačily návratnost dolů i v dalších zemích a někde vytvořily i finanční problémy. Už od počátku nového tisíciletí trpí globální ekonomika nadbytkem úspor, ty ale nyní nemají kam proudit. Pokud se USA znovu nestanou spotřebitelem poslední instance, nebo od nich tuto roli nepřevezme jiná země, budeme čelit nízkému růstu a nízké návratnosti investic. Tento pohled může vysvětlit i to, proč se přes intenzivní snahu centrálních bank drží inflace ve vyspělém světě příliš nízko a ne příliš vysoko.
Autorem je hlavní ekonom Steven King.
(Zdroj: FT)