Projekt DESERTEC mohl podle jeho zakladatelů dodávat až 20 % elektřiny poptávané Evropou. Jeho jádrem mělo být vybudování velkého počtu solárních elektráren využívajících koncentrované solární energie (CSP) na Středním východě a v Severní Africe. Tam vyrobená elektřina měla být do Evropy přenášena přes velmi efektivní vysokonapěťové kabely. CSP je v poušti schopna vyrábět elektřinu 15 – 16 hodin denně a tím by se překonaly hlavní potíže s fotovoltanickými zdroji, kterými jsou omezený počet provozních hodin a proměnlivý výkon. Návrh celého systému shrnuje následující mapa, oranžově jsou vyznačeny elektrárny typu CSP, žlutě elektrárny fotovoltanické.
Zdroj: DESERTEC
Je ekonomicky, technologicky a politicky možné, aby byla velká část evropské poptávky po elektřině pokryta výrobními kapacitami z pouště? Podle našich modelů jsou nyní investice do velkých CSP projektů předčasné. Mohou být testovány některé pilotní projekty, ale prostor pro intenzivní obchod s elektřinou v oblasti Středozemního moře se otevře až po roce 2050.
CSP projekty se přitom svou charakteristikou blíží ideálnímu zdroji obnovitelné energie. Tedy zdroji, který by poskytoval stabilní a dobře predikovatelný tok energie. CSP využívá koncentrované sluneční světlo pro ohřev kapaliny, která slouží k výrobě vodní páry a následně k výrobě elektrické energie v turbíně. Hlavní slabinou systému je to, že vyžaduje v podstatě úplně bezoblačné nebe. Je proto vhodný zejména do pouští. Ty ale zase obvykle nejsou blízko hustě obydlených oblastí. Problém by měly řešit přenosové kabely nové generace, které mají jen minimální ztráty elektrické energie. V samotné Evropě jsou velké CSP projekty nemožné. Jak ale ukazuje Španělsko či Spojené státy, jde o technologii, která může fungovat ve velkém měřítku. Jak je to s ekonomickou stránkou věci? V současné době je využití CSP 4 – 5krát dražší než výroba elektřiny z fosilních paliv. Naprostá většina investic do CSP tedy dnes vyžaduje veřejné zdroje.
Situaci by ale změnilo, pokud by došlo k dohodě o snížení emisí. Pak by se pro Evropu staly dovozy elektřiny ze slunečních elektráren výhodné někdy mezi lety 2035–2040. Ve druhé polovině tohoto století by pak podle našeho scénáře došlo k poklesu CSP technologie. Po roce 2050 by už mohly pokrývat 18 – 46 % spotřeby elektřiny v Evropě. Ekonomická atraktivita CSP tedy závisí zejména na klimatické politice. Jinak řečeno, v současné době jde o projekty, které mají ekonomicky slibný základ, ale zatím rentabilní nejsou.
Je popsaný projekt přijatelný z geopolitického hlediska? To je určitě velmi delikátní otázka a odpovědí je řada. Podle našeho modelu by země, kde by se elektrická energie vyráběla, měly motivaci k vytvoření kartelu a zvýšení ceny elektřiny nad úroveň marginálních nákladů. Využívání elektřiny z pouští by také zvýšilo energetickou závislost Evropy. Pokud by přitom došlo k náhlým výpadkům dodávek energie, hrozily by blackouty a ohrožen by byl celý evropský energetický systém. I tato rizika lze v delším období řešit, nicméně s ohledem na současnou situaci ve světě se zdá, že CSP bude pro Evropu hrát pouze marginální roli. Opačný je ale výhled v případě USA a Číny, jejichž potenciál je v tomto ohledu veliký.
Zdroj: VOX