Řada vyspělých ekonomik čelí pomalému růstu a vysoké nezaměstnanosti. Náklady dluhu přitom leží nízko. Jednu z mála zbývajících ekonomických politik představují v současné situaci zvýšené výdaje na infrastrukturu. Ta tvoří páteř každodenního života a ekonomické aktivity. Nenajdeme žádnou činnost, která nějakým způsobem nezávisí na infrastruktuře. Její nedostatky se proto projevují velmi rychle, například ve formě přerušení dodávek elektrické energie, nedostatečných dodávek vody či nekvalitních silnic. Tyto a podobné faktory se projevují jak v životě lidí, tak v provozu firem.
Celkový objem veřejného kapitálu, který aproximuje celkový objem provedených investic do infrastruktury, v posledních třech desetiletích v globálním měřítku významně klesl. Rozdíl mezi vyspělými a rozvíjejícími se ekonomikami také zůstává jasně patrný. Například kapacity pro výrobu elektřiny jsou v rozvíjejících se zemích po přepočtu na obyvatele na pouhé jedné pětině kapacit ve vyspělých ekonomikách. A v těch se zase stále více projevuje stárnutí infrastruktury a její nedostatečná údržba.
Náš výzkum ukazuje, že zvýšené investice do infrastruktury zvýší produkt v krátkém období, protože podpoří poptávku. Pozitivně se projeví i v období delším, protože zvýší produkční kapacitu celé ekonomiky. Investice do infrastruktury ve výši 1 % HDP zvýší produkt u vyspělých ekonomik o 0,4 % HDP v tom samém roce, kdy byly investice provedeny. A v následujících čtyřech letech o 1,5 %. Toto zvýšení produktu navíc eliminuje růst dluhu, takže poměr veřejného dluhu k HDP se nezvýší. Jinak řečeno, pokud jsou investice do infrastruktury provedeny správně, samy se zaplatí.
Uvedené ale neznamená, že každé zvýšení výdajů na infrastrukturu je prospěšné. Jejich přínos ovlivňuje řada faktorů. Mezi ty přední patří míra volných zdrojů v ekonomice. Efekt je tím větší, čím více těchto zdrojů je k dispozici a čím uvolněnější je monetární politika, která eliminuje růst sazeb, který by zvýšení investic jinak vyvolalo. K tomu je důležité posuzovat efektivitu konkrétních investic. Pozitivní výsledky najdeme nejsilnější v zemích, které jsou schopny dosahovat velké efektivity veřejných investic, tam, kde se neplýtvá zdroji, a tam, kde existují projekty s vysokou návratností. V neposlední řadě je významná otázka financování. Data totiž ukazují, že nejefektivnější jsou investice financované dluhem a ne zvýšením daní či snížením jiných vládních výdajů. U zemí s jasně definovanou potřebou investic do infrastruktury a volnými zdroji tak existují pádné argumenty, aby se tyto investice výrazně zvýšily.
Popsanou strategii by ale měly pečlivě zvažovat země, které nemají velký zdroj volných kapacit a jejichž investice jsou neefektivní. U nich by mělo být nejdříve prioritou zvýšení této efektivity tím, že dojde ke zkvalitnění celého procesu spojeného s veřejnými investicemi. To znamená zejména výběr projektů, jejich hodnocení, výběr, provedení a analýzu přínosů a nákladů. Celkově ale není pochyb o tom, že investice do infrastruktury jsou mocným nástrojem pro podporu růstu a zaměstnanosti. Je třeba provést je hned, vybrat pro ně ty správné projekty a efektivně do nich vložit peníze.
Zdroj: MMF