Stále více lidí se obává toho, že zpomalení tempa růstu čínské ekonomiky bude mít negativní dopad na západní země. Například George Soros se domnívá, že toto zpomalení nyní představuje největší riziko pro celou globální ekonomiku. Ve světě, kde neustále hledáme další černou labuť, je Čína skutečně předním kandidátem. Ale je skutečně pravda, že představuje takové riziko?
Co se týče americké ekonomiky, čínské zpomalení by dopadlo na americké exportéry. Ale tento efekt by nemusel být tak silný. Čínská ekonomika se posouvá směrem k novému modelu. Investice by pravděpodobně utrpěly, ale spotřeba, která je tahounem poptávky po americkém zboží, by si zřejmě vedla lépe. Jinak řečeno, značná část čínské ekonomické aktivity je nyní tvořena budováním obytných domů a sítí dálnic. Tyto aktivity ale jen málo souvisejí s přidanou hodnotou amerických firem.
Čínská vláda by se pravděpodobně snažila zabránit tomu, aby vážnější zpomalení nepřerostlo v depresi. Použila by řadu nástrojů, včetně oslabení kurzu. Levnější čínské zboží by pak znamenalo nižší náklady pro americké firmy, které mají výrobu v Číně. A také levnější zboží pro americké spotřebitele. A čínské zpomalení by mělo na západní ekonomiky ještě jeden pozitivní dopad – levnější ceny komodit. Ty poslední dobou klesají a firmy na západě i tamní spotřebitelé z toho těží. Z hlediska Spojených států je výjimkou ropa. Pokles její ceny totiž doléhá na alternativní těžbu, která je stále v plenkách.
Útlum čínské ekonomiky by měl samozřejmě negativní dopad na poptávku. Takový vývoj by ale pravděpodobně vedl k tomu, že by Fed pozdržel ukončení QE a v konečném důsledku tak nehovoříme o významném nebezpečí. Na základě našich vlastních nedávných zkušeností s nákazou finančních trhů bychom se mohli obávat toho, že čínské problémy poškodí bankovní systémy západních ekonomik. Americké banky mají ale mnohem menší část aktiv spojených s Čínou než například banky britské.
Japonská ekonomika v devadesátých letech výrazně zpomalila. Tou dobou tvořila asi 17 % světové ekonomiky. Čína nyní představuje asi 12 %. Americká ekonomika ale v devadesátých letech procházela boomem. Tehdejší Japonsko není dokonalým přirovnáním pro dnešní Čínu, ale v něčem si přece jen tyto země podobné jsou. Čínský trendový růst už navíc klesl z 10 % na přibližně 7,5 % a pro americkou ekonomiku to žádná rána nebyla. Došlo by k výraznému zhoršení, kdyby růst klesl až na 5 %? Celkový efekt by pozitivní nebyl, ale o pohromě tu nehovoříme. To se týká Spojených států. Ovšem některé země by se do hlubokých problémů dostaly, jako příklad lze uvést Austrálii, Jižní Koreu, Brazílii a Japonsko. Jde o země, jejichž exporty do Číny v posledních letech prudce rostly a čínské problémy by na ně těžce dolehly.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg