Americká veřejnost si možná myslí, že právě zvolila nový Kongres. Formálně tomu tak skutečně bylo, ale na hlubší úrovni platí něco jiného. Šlo o volby miliardářů, a to na obou stranách. Jak u republikánů, tak u demokratů nalezneme určité rozdíly, ale společné znaky miliardářů podporující tu či onu stranu jsou mnohem silnější. Řada bohatých lidí a firem dokonce podporuje obě strany najednou. Hodně se mluví o polarizaci levice a pravice, ale nic takového neprobíhá. Politický systém je ve skutečnosti dost jednotný a pracuje velmi efektivně. Ale jen ku prospěchu bohatých.
Nejbohatší 1 % populace se nemělo nikdy lépe. Akciový trh roste, zisky leží vysoko, sazby zase u nuly a daně jsou také nízké. Síly, které proti té nejbohatší části populace stály, tedy odbory, regulační orgány či antimonopolní úřady, jsou svázané. A současná situace je taková, že kdyby byla vláda předána ředitelům velkých společností, jako je ExxonMobil, , Bechtel či Health Corporation of America, nic významného by se nezměnilo. I dnes se totiž vláda podvoluje čtyřem velkým lobbistickým skupinám – ropným gigantům, Wall Street, zbrojovkám a zdravotním firmám. To, že ve volbách vyhráli republikáni, těmto skupinám přidá pár bodů, včetně nižších daňových sazeb či slabší environmentální a finanční regulace.
Ti nejbohatší z bohatých financují politický systém, na kampaň obou stran dávají miliardy dolarů a sami za to získávají biliony dolarů. Korporátní sektor těží z vládní finanční pomoci, levných úvěrů, daňových úlev, lukrativních vládních kontraktů a ignorování škod na životním prostředí. Nejbohatší 1 % si užívá svého majetku, z velké části ale na úkor většinové společnosti. Víme například, že od Koch Brothers přes síť různých společností se k politikům dostalo minimálně 100 milionů dolarů, ale pravděpodobně mnohem více. Existuje řada přesvědčivých důkazů, že politici jsou svými dárci skutečně ovlivněni a nejednají tak, aby to prospívalo celé společnosti. Přitom moc nezáleží na tom, zda jsou u vlády republikáni či demokraté. Výsledky jsou podobné a hájí se hlavně zájmy těch nejbohatších.
Proč má hlas běžného člověka tak malý vliv? Lidé většinou volí osobnosti, politický program nemá takový vliv. Mohou volit politika, který se ohání změnami, když se ale dostane do funkce, začne podporovat to, co chtějí ti, kteří mu na kampaň poskytli peníze. Výsledkem je pak růst jejich bohatství a ne orientace na názor většiny společnosti. Jasně to dokumentuje například výzkum Martina Gilense z Princetonu. Politici se z vlivu peněz nemohou jen tak lehce vyvázat. Potřebují je na propagaci v médiích a další aktivity. Pokud by nějaký politik vedl svou kampaň bez velkých peněz, bylo by to jako jednostranné odzbrojení. Vyvolalo by to pozornost, občas by to zafungovalo, ale bylo by to velmi rizikové. Na druhou stranu tu ale najdeme dobře financované kampaně, které jsou jako Faustova dohoda: Získáte moc, ale ztratíte politickou duši.
Je z toho nějaká cesta ven? Ano, ale velice těžká. Plutokracie se umí šířit jako epidemie a nakonec zničí samotnou demokracii. Historie je plná příkladů, kdy se demokracie zničila zevnitř. Spojené státy se v minulosti dokázaly už několikrát vypořádat s těžkými problémy a prosadit demokratické reformy. Platí to zejména o letech 1890–1914 či 1933–1940.Takové změny ale vyžadují aktivitu zdola, veřejné protesty a demonstrace. A nakonec i odvážné vůdce, kteří jsou bohatí, ale srdcem jsou s lidmi. Takový byl Teddy Roosevelt, Franklin Roosevelt a John F. Kennedy. Ve všech případech ale byly nejprve masové protesty a až pak se objevil vůdce. Nyní je opět čas zachránit demokracii.
Autorem je ekonom Jeffrey Sachs z Earth Institute na Columbia University.
Zdroj: Huffingtonpost