Pokud o někom řekneme, že hovoří nesmysly, je to poněkud hrubé vyjádření. Chování Bank of England ale nelze popsat jinak. Tato centrální banka už potřetí za sebou používá ve své zprávě týkající se vývoje inflace graf, který popisuje výstupy jejího klíčového modelu. Ten pracuje s volnými zdroji na trhu práce, které jsou podle banky „klíčovým faktorem určujícím výši inflačních tlaků“. Graf je uveden níže, světle zelená křivka ukazuje vývoj odpracovaných hodin, tmavě zelená míru participace a fialová vývoj nezaměstnanosti. Graf je konstruován tak, že posun nad nulu znamená menší množství volných kapacit a naopak propad do záporných hodnot ukazuje rostoucí množství volných kapacit v britské ekonomice.
Bank of England nyní odhaduje, že se v ekonomice nacházejí volné zdroje odpovídající asi 1 % HDP. Na tom není nic zarážejícího, ale údajné důkazy (to jest uvedený obrázek) jsou příkladem pseudovědy a nesmyslů. Předně si musíme všimnout, že vertikální osa má za jednotky směrodatné odchylky od bodu, ve kterém jsou v ekonomice nulové volné kapacity. Ekonomové podobným způsobem rádi standardizují, ale dobří ekonomové jsou si také vědomi toho, jak tuto standardizaci interpretovat.
Jednoduše řečeno, událost, která odpovídá dvěma záporným standardním odchylkám, by měla nastat jednou za 44 sledovaných období. Graf pracuje se čtvrtletími, takže taková událost by měla nastat přibližně každých 11 let. Podívejme se na rok 2011, ve kterém podle Bank of England došlo k tomu, že produkční mezera odpovídala směrodatné odchylce ve výši mínus šest. To znamená, že takový stav by měl nastat jednou za 254 milionů let. Banka v podstatě tvrdí, že trh práce na tom byl tehdy nejhůře od doby, kdy se po zemi toulali dinosauři. Takže buď byl rok 2011 těžší než doba, kdy dinosauři vyhynuli, nebo model Bank of England generuje nesmysly.
Podívat bychom se měli i na horizontální osu. Podle ní je na tom nyní nezaměstnanost, odpracované hodiny a participace hůře než na počátku devadesátých let. Tehdy byla ale nezaměstnanost mnohem vyšší. A konkrétní pohled na vývoj míry participace opět ukazuje, že podle centrální banky jsme na tom v roce 2011 byli nejhůře za dobu delší, než je osmisetnásobek doby existence Homo sapiens. Bank of England si je vědoma toho, že její model má chyby, a to dokonce takové, že je úplně nepoužitelný. Nedávno tak revidovala jím generovaná data, ale ne směrem, který bychom čekali. Celkově jde o další důkaz toho, že sama banka si myslí, že její model za moc nestojí. Je jen škoda, že ho stále používá pro nastavení své monetární politiky.
Autorem je Chris Giles.
Zdroj: FTAlphaville