Pro vývoj německého centrálního bankovnictví byl klíčový říjen roku 1950. Kancléř Konrad Adenauer byl informován, že většina z vedení německé centrální banky Bundesbank je pro zvýšení sazeb. Donutil proto Radu Bundesbanky, aby se sešla v Bonnu, ne ve Frankfurtu, jak bylo zvykem. Požadoval, aby banka sazby nezvyšovala, důvodem měla být přetrvávající vysoká nezaměstnanost. Když Adenauer ze zasedání odešel, Rada Bundesbanky rozhodla, že sazby zvýší o 200 bazických bodů. Původně přitom plánovala zvýšení o 100 bazických bodů.
Řada lidí toto rozhodnutí zpočátku nechápala a nesouhlasila s ním. Postupně ale měnili názor a celá tato událost vedla k tomu, že němečtí politici se už nesnaží ovlivňovat rozhodování centrální banky. Bundesbanka získala nezávislost, která nebyla jen na papíře. A to bylo také základem při budování nezávislé Evropské centrální banky. I přesto se ale od prvních dnů její existence objevovaly politické tlaky. Gerhard Schröder, Silvio Berlusconi a Jacques Chirac například v polovině uplynulého desetiletí veřejně požadovali, aby ECB nezvyšovala sazby. ECB nereagovala tak drasticky jako Bundesbanka před 65 lety. Doposud se vyhýbala jakékoliv přehnané reakci na politické tlaky. Pokud se však stejně objeví, připomíná, že jejím mandátem je udržení cenové stability. Zmiňuje i to, že její výsledky jsou doposud lepší než u jakékoliv evropské centrální banky před zavedením eura.
Tento způsob obrany v podstatě fungoval, ale politici se o ovlivňování ECB pokouší neustále. Je možné, že situace v eurozóně je nyní složitější, než tomu bylo v padesátých letech (tak úplně jasné to ale není). Mohla by nastat situace, že by ECB zvažovala vyslání podobného signálu jako Bundesbanka. Stalo by se tak třeba v případě, že by kvantitativní uvolňování bylo omezené pouze tím, že bude dosaženo inflačního cíle ve výši 2 %.
Centrální banky mají zodpovědnost především vůči veřejnosti. Tato zodpovědnost by se měla projevovat tak, že banka dosahuje stanovaných cílů týkajících se cenové stability. Může se stát, že musí být implementovány kroky, které popularitu banky přechodně sníží. Příkladem je zvyšování sazeb, ale někdy i jejich snižování či dokonce používání nekonvenční monetární politiky. To je ale přesně ten důvod, proč jsou centrální banky nezávislé a nepodléhají krátkodobým politickým tlakům.
Zdroj: FT