Německá ekonomika se zdá být nezadržitelná. Očekává se, že její výkon letos poroste o více než 2% a mzdy o 3%, přičemž přebytek běžného účtu má dosáhnout ohromujících 8,4% HDP. Nezaměstnanost se během posledních deseti let snížila na polovinu a dnes se pohybuje na historickém minimu. Němečtí exportéři zůstávají vysoce inovativní a konkurenceschopní. A vláda zaznamenává značný rozpočtový přebytek. Zatímco zbytek Evropy se dál utápí v krizi a sebepochybnostech, budoucnost Německa se zdá zářná a bezpečná. Zdání ovšem může klamat.
Dnešní růžová makroekonomická data ve skutečnosti prozrazují jen jednu část příběhu. Od zavedení eura v roce 1999 není německý růst produktivity lepší než průměrný mezi evropskými zeměmi, polovina pracovní síly zaznamenala pokles reálné mzdy a roční růst HDP dosahuje v průměru neuspokojivých 1,2%.
Klíčovým důvodem nevýrazného výkonu je notoricky slabá německá míra investic, která patří k nejnižším v OECD. Výsledkem je zhoršující se infrastruktura včetně silnic, mostů a škol. To spolu s neodpovídajícím regulačním a podnikatelským prostředím vzbuzuje u firem obavy; od roku 1999 zdvojnásobily největší německé nadnárodní firmy počet svých zaměstnanců v zahraničí, zatímco doma pracovní místa zrušily.
V koaliční dohodě z roku 2013 si Křesťanská demokratická unie a sociální demokraté stanovili cíl zvýšit veřejné a soukromé investice o 3% HDP neboli o 90 miliard eur ročně, aby země dosáhla průměru OECD. Ačkoliv to není nikterak ambiciózní cíl – německý přebytek běžného účtu v té době koneckonců činil 7,8% HDP –, jeho dosažení je pro pokračující prosperitu země stěžejní.
Loni v srpnu jmenovala německá vláda jednadvacetičlennou expertní komisi (jejímiž členy jsme i my tři) složenou ze zástupců firem, odborových svazů, finančnictví a akademické sféry, která má stanovit způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. V dubnu komise předložila svůj desetibodový akční plán, který navzdory neshodám v otázkách daní a soukromého financování veřejných investic odráží nezvykle široký konsensus.
Za prvé akční plán volá po omezení dopadu tlaku na konsolidaci vládního rozpočtu na veřejné investice. Plán nezpochybňuje ústavní dluhovou brzdu, která zakazuje spolkové vládě vykazovat strukturální deficity převyšující 0,35% HDP. Doporučuje však právně vymahatelný závazek udržet úroveň investic nejméně na stejné úrovni, na jaké se pohybují odpisy státních aktiv, a využívat nečekaných rozpočtových přebytků především ke zvyšování veřejných investic.
Za účelem podpory místních investic navrhuje expertní komise vytvoření „národního investičního paktu“, který umožní obcím zvýšit investice nejméně o 15 miliard eur během následujících tří let. A také doporučuje založení veřejné poradní instituce, která obcím pomůže s realizací vlastních investičních projektů, u nichž dnes existují nedodělky v hodnotě 118 miliard eur.
Nejkontroverznější otázka, a to jak uvnitř komise, tak i v celém Německu, se týká financování infrastruktury prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru – zdánlivě slibného řešení, u něhož se však ukázalo, že rozhodně není všelékem. Aby se nastavila účinná rovnováha, navrhuje akční plán zřízení dvou veřejně vlastněných investičních fondů – jeden by vybíral peníze od institucionálních investorů a druhý od jednotlivců. Veřejné projekty financované z těchto fondů by zaznamenávaly natolik vysoké přírůstky efektivity, že by to přilákalo soukromé finance.
Pokud jde o investice financované ryze soukromým sektorem, komise doporučuje soustředit se na rozvoj těch sektorů, které budou dominovat ekonomice zítřka. Dnes má Německo silnou pozici v oblasti tradičních průmyslových sektorů, ale v investicích do výzkumu a vývoje zaostává za konkurenty z Asie a Spojených států. Aby toto zpoždění dohnalo, měly by se výdaje na výzkum a vývoj zvýšit z necelých 3% na nejméně 3,5% HDP.
Nikde není potřeba překonat úzká hrdla ve financování patrnější než u německého Energiewende (přechodu na nové zdroje energie). Aby tento projekt uspěl, bude nutné investovat v nadcházejících desetiletích více než 30 miliard eur neboli 1% HDP ročně do síťové infrastruktury, výroby obnovitelné energie, kombinovaných tepelných a energetických soustav a skladovacích technologií. Některé z těchto prostředků sice budou pocházet z veřejných rozpočtů, avšak drtivou většinu bude muset poskytnout soukromý sektor.
Značné investice si navíc vyžádá pozvednutí německé digitální infrastruktury, zejména sítí rychlého internetu na mezinárodní úroveň, k čemuž by mohl přispět kvalitnější regulační rámec. Regulační reforma je zapotřebí také kvůli posílení podpory startupových firem – v této oblasti je Německo notoricky slabé, což se odráží na obtížích, jimž tyto firmy čelí při získávání rizikového kapitálu.
Podstatné zvýšení soukromých investic je nezbytné nejen pro Německo; je klíčové také pro to, aby se Evropa zotavila ze své probíhající krize. Vzhledem k relativní hospodářské síle má Německo zvláštní zodpovědnost pomáhat podporovat investice po celé Evropě, včetně prosazování celoevropských reforem v oblasti dopravy a energie, podpory pobídek k inovacím a podpory digitální modernizace.
Expertní komise podporuje plán předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera vyčlenit na infrastrukturu zhruba 300 miliard eur z peněz soukromého sektoru a navrhuje, aby se v případě úspěchu tento plán změnil na trvalý evropský investiční mechanismus. V dlouhodobém měřítku by to vyžadovalo vydatnější financování Evropského fondu pro strategické investice, do něhož by měla německá vláda přímo přispívat.
Německá kombinace silného růstu, nízké nezaměstnanosti, příznivých podmínek financování a vysokých rozpočtových přebytků představuje pro zemi zlatou příležitost. Vyšší investice do infrastruktury, nemluvě o konkurenceschopném školství a ekonomických podmínkách příznivějších pro investice, mohou do budoucna zajistit ekonomice silnější pozici a pomoci vytáhnout Evropu z nesnází. Dnes máme plán; zapotřebí je už jen vůle ho realizovat.
Marcel Fratzscher je předsedou komise a prezidentem mozkového trustu DIW Berlin. Jürgen Fitschen je generálním spoluředitelem . Reiner Hoffmann je předsedou Konfederace německých odborových svazů (DGB).
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org