Nedávno jsem měl tu příležitost hovořit v Berlíně na Institutu makroekonomické politiky IMK. Tento institut bychom mohli popsat jako keynesiánský ostrov v německém moři, které je ke keynesiánským myšlenkám spíše nepřátelské. Ve své přednášce jsem se soustředil zejména na to, že zatímco jinde ve světě je keynesiánství v podstatě ekonomickým středním proudem, v Německu je tomu spíše naopak. Pokud si uvědomíme, jaké škody napáchala politika fiskálního utahování v Evropě a jak moc k tomu přispěly německé postoje, jde o významné téma. Přitom v Německu se používají v podstatě stejné ekonomické učebnice jako jinde ve světě. Obvykle se uvádějí dva důvody, o obou se nyní domnívám, že nejsou pro vysvětlení tohoto stavu dostatečné.
Za prvé, Německo se stále bojí inflace a příčinou je hyperinflační vývoj ve Výmarské republice. Tento postoj se pak promítá i do toho, jaký postoj Němci zaujímají vůči dluhům. Druhé vysvětlení hovoří o tom, že samotná německá kultura je zaměřena proti dluhům a lidé si často všímají toho, že německý výraz pro dluh je stejný jako výraz pro vinu. Obě vysvětlení ale implikují, že německý vládní dluh by měl ležet mnohem níže než v jiných zemích. Tak tomu ovšem není.
Německo nedávno zavedlo minimální mzdu. Stalo se tak mnohem později než ve Velké Británii nebo Spojených státech. Já se domnívám, že můžeme bez přehánění prohlásit, že většina německých ekonomů byla proti tomuto kroku. Ve Velké Británii a USA byly názory mnohem vyváženější a důvod spočívá zejména ve velkém množství empirických důkazů o tom, že nízká minimální mzda nemá výraznější dopad na zaměstnanost. I v tomto případě se tedy zdá, že němečtí ekonomové představují velkou výjimku.
Ekonomické myšlenky se v Německu výrazněji nezměnily od uvažování, které převládalo v sedmdesátých letech. Keynesiáni jsou tam stále vnímáni jako nepřátelé trhů a ne jako ti, kteří jen korigují trhy tam, kde nefungují. Německý pohled na minimální mzdy například ignoruje možnost existence monopsonu. Objevuje se tak otázka, proč němečtí ekonomové zůstávají v takové izolaci od středního proudu současné makroekonomie.
Pohled na německou ekonomiku ukazuje, že se v jedné oblasti také významně liší: Je to vliv, jaký mají zaměstnanci a jejich sdružení na vedení firem. Obecněji můžeme hovořit o tom, že odbory mají velký vliv na celé německé hospodářství. Napadá mě, zda právě to nemůže vést k tak velké opačné polarizaci na straně ekonomů. Pokud jsou pak rozdíly v názorech takto institucionalizovány, konflikt se může dále prohlubovat.
Zdroj: Blog Simona Wren-Lewise, profesora ekonomie na Oxford University.