Pokud se zeptáte investorů, co chtějí od svých investic, pravděpodobně většina odpoví, že zisky. Taková odpověď se zdá být jasná, ale pravdivá často nebude. Většina z nás má potřeby, které navenek nevyjadřuje a někdy si jich dokonce ani není vědoma. Když se rozhodujeme, kam vložit své peníze, snažíme se uspokojit ale i tyto potřeby a ne jen vydělat největší zisky. To, že si jich nejsme vědomi, nás však může dovést k významným chybám, zranit nás emocionálně i finančně.
Může například dojít k tomu, že neustále obchodujeme s akciemi a během tohoto procesu prodělávat peníze. Důvodem je čistě to, že jde o zábavu, která je vzdálená nudnému finančnímu plánování. Také se můžeme vyhýbat i přijatelnému riziku ze strachu ze ztráty všech prostředků. Jindy zase můžeme odmítat prodej akcie, jejíž cena prudce klesla, a důvodem je pouze snaha udržet si naději, že naše ztráty budou někdy v budoucnu eliminovány. Existuje tedy řada důvodů, proč bychom si měli být vědomi našich skrytých pocitů a potřeb, protože nám to umožní lépe se rozhodovat.
Zboží a služby, které nakupujeme, nám přinášejí trojí užitek. V první řadě jde o samotnou funkčnost, k ní se ale přidává i to, že něco vyjadřujeme. A v neposlední řadě je tu čistě emocionální stránka věci. Jestliže si koupíme nové auto, převáží nás z jednoho místa na druhé. Zároveň o nás ale něco říká - Prius ukazuje, že máme vztah k životnímu prostředí, Bentley zase poukazuje na vysoké společenské postavení. A co se týče emocí, Prius v nás může budit pocit odpovědnosti, zatímco Bentley hrdosti. Významné je si uvědomit, že když se rozhodujeme na základě emocí, není na tom nic špatného. Měli bychom si ale být vědomi toho, že se skutečně rozhodujeme na jejich základě.
Pokud se rozhodujeme na základě emocí, měli bychom si uvědomovat i to, že s tím souvisí určitý náklad. Řada lidí se například domnívá, že mohou pokořit trh tím, že budou neustále prodávat a nakupovat. Částečně je to odrazem příliš vysoké sebedůvěry. Výzkumy ale soustavně dokazují, že intenzivní obchodování vede k podprůměrným ztrátám. Proč je tedy stále tak časté? Obchodování se v určitém smyslu podobá například tenisu. Nese sebou totiž i prvek sebevyjádření a má také emocionální přínosy. Stejně tak, jako by byla i v případě prohry zábava hrát proti Novaku Djokovičovi, je zábava investovat. Jeden průzkum mezi investory z Nizozemí například ukazuje, že podle nich jde o „zábavné naplnění volného času“ spíše než o činnost, která jim má zajistit příjmy v důchodu.
Průzkum provedený v Německu zase ukazuje, že ti, kteří považují investování za zábavu, obchodují dvakrát častěji než ostatní investoři. V USA se pak ukázalo, že čtvrtina investorů kupuje akcie, protože to považují za svého koníčka. Nenamlouvejme si tedy, že jde skloubit pokoření trhu a zároveň emocionální přínosy, které sebou obchodování nese. Čím více se budeme snažit o to druhé, tím více budou trpět zisky. Namísto toho je lepší dát si část peněz stranou na „hraní“. U nich nás ztráty nebudou tolik mrzet a celkově nebudou ohroženy naše cíle ohledně úspor.
Naše investiční chování významně ovlivňují i sny o zbohatnutí na straně jedné a strach z chudoby na straně druhé. Ty první nás nutí k tomu, abychom většinu svého majetku investovali do několika akcií, či dokonce do loterijních lístků. Strach z chudoby nás naopak vede směrem k vládním dluhopisům. Pokud někdo vloží 2 % svého portfolia do sázky na jednu slibnou akcii, může dosáhnout úspěchu, ale zároveň se nemusí bát ožebračení. Jestliže však někdo těsně před důchodem vezme svoje úspory a vsadí na jednu kartu, pravděpodobně dělá velkou chybu.
Autorem je profesor financí na Santa Clara University Meir Statman.
Zdroj: WSJ