Manfred Schmidt je prezidentem Federální kanceláře pro migranty a uprchlíky v Německu. Podle jeho odhadu zažádá letos o azyl v Německu 800 000 lidí. Jde o čtyřnásobek počtu žádostí z roku minulého a zmíněné číslo významně převyšuje odhady z počátku letošního roku. Schmidt uvádí, že největší počet imigrantů přichází ze Sýrie a podle jeho názoru odhady celkového počtu žádostí pro tento rok ještě porostou. Situace v tranzitních zemích, jako jsou Turecko a Libanon, se totiž zhoršuje a v samotné Sýrii stále více lidí propadá beznaději.
„Mnoho dětí už roky nechodí do školy, ztracená generace je stále větší. Lidé tak chtějí odejít do zemí, kde se domnívají, že budou mít šanci dosáhnout slušnějšího života,“ říká Schmidt. Podle jeho názoru je mezi imigranty nutno přísně rozlišovat. Ti, kteří přicházejí ze zemí jako Eritrea a Somálsko tak činí z politických důvodů. Lidé z Nigérie prchají před Boko Haram. A lidé ze západní Afriky zase utíkají, protože „chtějí dostat druhou šanci“. Ti chtějí pracovat v Evropě i proto, aby pomohli svým rodinám, které zůstaly v Africe.
„Svět se za posledních dvacet let hodně zmenšil. Lidé mají lepší přístup k informacím a Německo je prezentováno jako ekonomický motor Evropy, kde existuje poptávka po práci a kde je bezpečno. Když hovoříte s uprchlíky, mluví o věcech, které my považujeme za samozřejmost. Jeden z nich například obdivoval semafory a to, že na červená světla se všichni zastaví,“ říká Schmidt. Žádosti o azyl ale podle něho nejsou tím správným způsobem, jak by tito lidé měli do Německa přicházet.
U řady zemí platí, že existuje naprosto legální způsob, jak do Německa přijít a pracovat tam. To samé platí o některých odvětvích, která se v Německu potýkají s nedostatkem pracovní síly, tedy například o zdravotní péči. Je také nesmyslné uvažovat o tom, že by se velká část populace v produktivním věku přesouvala z Afriky do Německa. Německo tedy musí do těchto zemí investovat, aby byly schopny postavit se na vlastní nohy.
V Německu se diskutuje i o tom, zda umožnit dětem imigrantů studium na škole ještě předtím, než je vyřízena příslušná žádost o azyl. Podle Schmidta je na jednu stranu „trochu kruté“ neumožnit těmto dětem od počátku přístup do škol. Ale na druhou stranu je možná ještě krutější je v případě zamítnutých žádostí po několika týdnech ze školy vytrhnout a poslat zpět domů.
Na otázku, kolik uprchlíku je Německo ještě schopno přijmout, odpovídá Schmidt jednoznačně: „Co se týče lidí, kteří utíkají před perzekucí a potřebují ochranu, nemohou existovat žádné limity.“ Je přesvědčen o tom, že Německo je schopno integrovat i velký počet uprchlíků ze Sýrie. Němci se podle něho snaží pomáhat „neuvěřitelným způsobem“. Na každý incident, k jakému došlo třeba v Heidenau (kde propukly nepokoje zaměřené proti přistěhovalcům), se podle Schmidta najde 100 – 200 dobrovolníků, kteří chtějí uprchlíkům pomáhat.
V Německu ale probíhají i opakované útoky na objekty, ve kterých jsou uprchlíci ubytovaní. Schmidt podle svých slov doufal, že po xenofobních nepokojích z devadesátých let jsou podobné jevy už minulostí, ale „bohužel tomu tak není“. „Jsem si ale jistý, že většina společnosti je dnes mnohem dál, než byla v devadesátých letech. Celý problém se zdá být velmi emocionální. Obrázky uprchlíků nenechají nikoho v klidu. Pokud ukazují mladé muže, lidí se zmocní obavy. Když ukazují malé děti a celé rodiny, objeví se obrovská vlna soucitu,“ uzavírá Schmidt.
Zdroj: Der Spiegel