Do Limy, hlavního města Peru, se sjíždějí ministři financí, centrální bankéři a rozvojoví ekonomové, aby se zúčastnili výročních zasedání Světové banky. Debata se bude soustředit na to, jak agenda této instituce odpovídá našemu měnícímu se světu. Pořádání události v rozvojové zemi je vítaná změna oproti obvyklému konání ve Washingtonu. Teď by ovšem Banka měla přistoupit k dalším důležitým změnám: měla by nově formulovat své poslání a vzít na sebe nové úkoly a její hlavní akcionář, Spojené státy, by měl přehodnotit svou úlohu v organizaci.
Současná mise Světové banky – skoncovat během jedné generace s krajní chudobou a podporovat sdílenou prosperitu – je bezpochyby důležitá. Po úpravě formulace tohoto poslání tak, aby byla zdůrazněna podpora úsilí členských vlád o inkluzivní a udržitelný růst, by však Banka mohla vykonat ještě víc dobrého.
Takový přístup by odrážel a upevňoval nedávno přijaté Cíle udržitelného rozvoje (CUR), jimiž se budou řídit globální rozvojové snahy do roku 2030. A aniž by vylučoval současnou snahu skoncovat s chudobou, přijal by omezování chudoby jako výsledek budování stabilních, prosperujících společností, v nichž jsou občané ochotni a schopni prostřednictvím daní financovat schopné a zodpovědné státy dodržující dohodnuté globální normy a pravidla.
Taková úprava formulace poslání by Světovou banku přivedla blíž k původní vizi jejích zakladatelů o „globálním úvěrovém družstvu,“ které bude prostřednictvím společné činnosti generovat přínosy pro všechny členy. Tato vize stavěla na jednoduché, geniální myšlence: vypůjčovat si proti bezpečnému kapitálu věřitelských členů (tehdy především USA) a půjčovat členům tam, kde je investiční kapitál vzácný a návratnost bude vysoká.
Tato myšlenka využila pozitivní externality vážící se k výpůjčním nákladům, které jsou tak nízké, jak zasluhuje úvěrové riziko konkrétního věřitele (nebo ještě nižší). Návrat k této původní hybnosti by prospěl všem, od věřitelských zemí (pro ně by byla výhodná stabilnější globální soustava) po vypůjčovatele (jejich ekonomiky by těžily z rychlejšího růstu a snižování chudoby).
Takováto úprava poslání Světové banky navíc využívá její specifické komparativní výhody oproti desítkám bilaterálních agentur mezinárodní pomoci a stovkám nevládních organizací, které v rozvojových zemích působí. Proto je zapojení Banky obzvlášť cenné.
Světová banka disponuje znalostmi a zkušenostmi v oblastech tak rozmanitých, jako je infrastruktura, zemědělství, zdravotnictví, školství, penze a regulace finančnictví. Dokáže uplatnit škálu finančních instrumentů a nástrojů sdílení rizika na podporu soukromých i veřejných investic. Nadto má její personál jedinečné expertní znalosti o jednotlivých zemích, včetně vhledu do komplikované místní politiky, která občas brzdí reformy potřebné k zajištění návratnosti investic.
Světová banka by ve snaze přizpůsobit své poslání potřebám jedenadvacátého století měla také převzít zodpovědnost za poskytování rozvojově podstatných globálních veřejných statků. Největší rizika ohrožující dnes stabilní a prosperující společnosti – například nezkrocená změna klimatu, zdrcující pandemie a vzestup antimikrobiální rezistence – jsou svou podstatou globální, a proto je nezbytné je řešit kolektivně. Jelikož přínosy z investic do rozvojově podstatných globálních veřejných statků jsou kolektivně velké, leč zůstávají omezené na základě samostatného postupu jednotlivých zemí, Světové bance jako globálnímu družstvu se tu nabízí ideální oblast, na niž upřít pozornost.
Konkrétně by se Banka měla stát předním hybatelem péče o investice na podporu environmentální udržitelnosti, podpory výzkumu v oblasti zemědělství, zdravotnictví a čisté energetiky a sběru a analýzy ekonomických a sociálních dat. Samozřejmě že nemusí přebírat zodpovědnost za zajištění všech těchto veřejných statků. Může ale pomoci stanovením priorit, shromážděním a distribucí finančních prostředků a hodnocením účinku podstatných investic.
Aby Banka uspěla, bude muset rozšířit paletu svých nástrojů a nevyužívat jen úvěrů pro jednotlivé země – stěžejního nástroje, o nějž se opírá už sedm desítek let. K tomu potřebuje jednak jasné zmocnění od členských zemí, jednak nové nástroje finanční a odborné pomoci zaměřené na poskytování rozvojově podstatných globálních veřejných statků.
Finální vnitřní posun, k němuž musí dojít, se týká jediného člena: USA. Během posledního půlstoletí byla Amerika obstojně dobrým stevardem mezinárodní stability – určitým vlídným tyranem působícím ve společném zájmu.
Přestože však USA zůstávají hospodářskou a vojenskou supervelmocí, další země je rychle dohánějí. USA jim ovšem podle všeho nechtějí uvolnit místo, jak dokládá jejich odpor k vytvoření Asijské infrastrukturní investiční banky pod vedením Číny. USA by si měly uvědomit, že jsou sice stále globálně mocné, ale musí teď svou vůdčí úlohu naplňovat více pomocí vlivu a přesvědčování a méně lpěním na pravidlech a zvycích zavedených před 70 lety, kdy byly pro všechny praktické účely jediným věřitelem zaštiťujícím vznik nových mezinárodních finančních institucí.
Diskuse o ekonomickém zdraví Číny a harmonogramu Fedu pro zvyšování úrokových sazeb musí tedy v Limě tento týden doprovodit také opravdová debata o potřebnosti těchto tří změn. S nově formulovaným posláním, aktualizovanou agendou a inkluzivnějšími USA by Banka získala skvělé postavení k tomu, aby sehrála stěžejní roli při prosazování takového rozvoje, jaký dnes svět potřebuje.
Nancy Birdsall je zakládající prezidentkou Centra pro globální rozvoj.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org