Teroristické útoky v Paříži sebou také přinesly výbuch nehezkých předsudků. Podle jednoho průzkumu veřejného mínění se zločinnost spojená s protimuslimskými postoji ve Velké Británii zvedla o 300 %. Většina z toho se přitom týká útoků proti muslimským ženám a dívkám. zase uvádí, že mimořádný stav, který byl zaveden ve Francii, se nejvíce projevuje také u muslimů. A úvahy republikánských kandidátů na amerického prezidenta naplňují i ty nejdivočejší sny ISIS, protože mohou hluboce rozdělit společnost evropských států.
Je těžké dnes odolat dojmu, že Samuel Huntington měl pravdu, když hovořil o celosvětovém střetu civilizací. Evropská historie ale ukazuje, že jsou i jiné cesty. V první řadě ovšem musíme začít s diagnózou, která je střízlivá a která se nezvrhne v úvahy o apokalypsách. V Evropě jsme dříve nalezli mocné národní státy, ty ale procházejí transformací. Musí se vypořádat s demografickými změnami, slábnoucí národní suverenitou, ekonomickými šoky souvisejícími s globalizací a dalšími radikálními změnami ve společnosti i ekonomice.
Jinak řečeno, Evropu stmelil mezinárodní obchod a technologie, ty samé faktory před ní ale nyní staví výzvy. Evropské instituce vznikly proto, aby chránily národní zájmy. Dnes zápasí s novou globální realitou mezinárodního terorismu, klimatických změn, rozpadání států, masové imigrace, přílivu uprchlíků, digitálních médií a dalších faktorů. Není překvapivé, že na povrch vyplavala celá řada problémů a frikcí. Vezměme si například národní suverenitu a identitu. Obojí může být ve stejnou dobu hodně flexibilní a zároveň zkostnatělé. Politici ve Velké Británii jsou si tak například dobře vědomi, že imigrace je ekonomickou nutností, zároveň se o ní ale vyjadřují falešnou rétorikou krajní pravice. Britská ekonomika zároveň parazituje na zahraničním kapitálu a sami politici se pohybují mezi svými funkcemi a pozicemi ve velkých mezinárodních společnostech. Jsou tak členy velmi mobilní globální elity.
Francie i Velká Británie nejsou schopny zbavit se svých zvyků z doby imperialismu a rebelující domorodce se snaží zvládnout vojenskou silou. Francie bojuje na několika frontách, včetně Afghánistánu, Libye, Mali a nyní Iráku a Sýrie. Historie ale opakovaně ukazuje, že boj s extrémisty v zahraničí nemá žádný vliv na to, zda bude extrémismu propadat domácí populace. Někdy jej může dokonce podporovat. Zdá se, že mozky ISIS pochopily novou globální realitu vzájemně propojených zemí lépe. Podporují nenávist na Blízkém východě a zároveň využívají boj evropských muslimských minorit za svou identitu a důstojnost.
Evropské demokracie se v boji proti extrémistům opakovaně snaží apelovat na své intelektuální a morální hodnoty. Po útocích na Charlie Hebdo se tak například objevovala prohlášení o svobodě projevu. Pokud ale třeba Velká Británie prodává zbraně zemím Zálivu, nebo se Francie vnucuje Saúdské Arábii, která je fundamentalistickou zemí, nelze brát moralistickou rétoriku Západu zase tolik vážně.
Politici jako Matteo Renzi a Angela Merkelová podle všeho chápou, že starý model národních států, ve kterých jsou voliči strašeni a manipulováni tak, aby podporovali izolaci a hleděli nevraživě na „zahraničí“, je hrozbou. Ta může být receptem pro konflikty a ekonomický úpadek. V dnešním globalizovaném světě jsou země propojeny a musí být kreativní, co se týče úvah o budoucnosti, která bude mít nevyhnutelně stále více mezinárodní povahu. Můžeme lehce zapomenout na to, že filozofové osmnáctého století hovořili o kosmopolitní společnosti. Evropa je, co se týče myšlenek osvícenců, stále v procesu tvorby a ani zdaleka se nejedná o dokončené dílo. Její budoucnost záleží na tom, zda nalezne alternativní politiku, která by se vypořádala se sociálními a politickými tenzemi a ekonomickou nerovností. Pokud ji nenalezne, může se dostat do stavu endemické občanské války.
Autorem je Pankaj Mishra.
Zdroj: Bloomberg