Poslední jednání mezi EU a Tureckem se určitě nezařadí mezi okamžiky, na které by Evropa mohla být pyšná. Bylo dosaženo pouze povrchní dohody, která představuje jen další důkaz, že se Evropě nedaří zvládat uprchlickou krizi. Namísto toho, aby EU přišla s konkrétním plánem, jenom doufala, že se podaří dosáhnout nějaké dohody s Tureckem tak, aby zeslábl příliv uprchlíků a ekonomických migrantů do Řecka.
EU se zavázala, že v prvním kroku poskytne Turecku 3 miliardy eur, z nichž by měla být financována pomoc Syřanům, kteří jsou pod dočasnou ochranou Turecka. Není ale vůbec jasné, jakou pomoc může Turecko díky těmto penězům nabídnout. A jasné není ani to, zda otevře svůj trh práce a vzdělávací systém tisícům syrských dětí. Turecko se výměnou za poskytnuté prostředky zavázalo, že od června 2016 bude přebírat zpět imigranty, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu a kteří do EU přicestovali přes Turecko. Pokud bylo cílem oslabit příliv uprchlíků, je toto řešení velmi pochybné. Počet uprchlíků, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu, je totiž extrémně nízký.
Většina lidí, kteří míří do EU, jsou Syřané, které si Turecko zpět nevezme. Je proto velmi nepravděpodobné, že jejich počet bude popsaným plánem snížen. Turecký premiér dokonce po konci jednání prohlásil, že nemůže garantovat snížení počtu uprchlíků, kteří přicházejí do Řecka. Můžeme se proto ptát, jakou logiku celé to cvičení mělo. Navíc platí, že ilegální imigranti mohou být z Řecka do Turecka vráceni pouze v případě, že zůstanou na řeckém území a nebudou cestovat dál. Realita je ale taková, že centra, kde by měli být uprchlíci přijímáni, nefungují, nebo vůbec neexistují. Většina těch, kteří by mohli být teoreticky vraceni do Turecka, se tak přesouvá dále na sever do jiných zemí EU bez toho, aby byla administrativně podchycena.
Řecké statistiky ukazují, že Turecko letos sice souhlasilo s tím, že vezme zpět 2 300 ilegálních imigrantů, ale ve skutečnosti se jich tam vrátilo pouze osm a zbytek opustil Řecko. Ve chvíli, kdy se přemístí za hranice Řecka, už do Turecka vráceni být nemohou, protože s touto možností dohoda mezi EU a Tureckem nepočítá. Je s podivem, proč nebyly peníze slíbené Turecku radši investovány do vybudování hraničního pásma EU a do pobřežních hlídek.
Jakákoliv spolupráce s Tureckem může fungovat pouze v případě, že EU bude mít systém sledování a ochrany hranic a plně funkční migrační politiku. Ta musí zahrnovat dobře financovaná a funkční místa, která budou uprchlíky přijímat a spravovat potřebnou administrativu. Bez toho není pravděpodobné, že by Turecko dokázalo celkovou situaci změnit.
Jednání mezi Tureckem a EU zklamala i co se týče možného vstupu Turecka do EU. Bude otevřena jen jedna nová kapitola jednání, ale nepadla ani zmínka o nutnosti dodržování lidských práv a svobod, přestože byl minulý týden uvězněn jeden z předních tureckých novinářů. Prezident Evropské rady Donald Tusk sice po jednání s Tureckem o lidských právech hovořil, ale šlo jen o úhybný manévr, který měl odvést pozornost.
Je smutné, když se v Evropě dokážeme shodnout jen na tom, že se pokusíme naše staré problémy přesunout na někoho jiného. Namísto pokusů o podobný outsourcing by mělo vedení EU konečně vytvořit plán jednotné reakce. Jean-Claude Juncker, který stojí v čele Evropské komise, připravil seznam kroků, které je nutno při řešení uprchlické krize splnit. Plán tedy máme přímo před očima a je skandální, že se ho nesnažíme naplnit. Víme, co je třeba dělat, ale evropské vedení je rukojmím domácích nacionalistů a není schopné učinit těžká rozhodnutí. Je načase, aby Evropa vzala osud do svých rukou a přestala se snažit uplácet jiné, aby její problémy vyřešili za ni.
Autorem je Guy Verhofstadt, bývalý premiér Belgie a člen Alliance of Liberals and Democrats for Europe.
Zdroj: Politico