Nejlepší zbraní na skutečné globální snížení emisí, které znečišťují životní prostředí, je zavedení „uhlíkové daně“. Tvrdí to alespoň Doug Elmendorf, americký ekonom, který byl ředitelem rozpočtového výboru Kongresu USA od roku 2009 do roku 2015.
Zatímco se vyjednavači zemí na klimatické konference v Paříži dohadují o tom, kdo a kolik bude platit za to, že se ve světě sníží emise uhlíku a zabrání se díky tomu nárůstu teploty do katastrofální úrovně, ekonom Elmendorf říká: „Nejlepší způsob, jak snížit emise není ukládat globální pravidla nebo žádat o jejich dobrovolné omezení. Nechme to vše na tržních silách.“
Podle něj by mnohem efektivnější řešení, než hledat nějaké komplikované finanční modely úhrad zlepšení stavu životního prostředí, které zhoršují emise skleníkových plynů, je tyto emise státům zpoplatnit. Elmendorf tvrdí, že cestou k tomu je zavést tzv. uhlíkovou daň. A na ní navázat systém: "omez emise a obchoduj". Šlo by o platformu, která by fungovala podobně jako systém obchodování s emisními povolenkami v Evropské unii.
Firmy mají mít dopředu stanovený „objem“ znečištění, na základě kterého by se poté měly vydat „povolenky“. Ty mají být obchodovatelné na trhu, stejně jako třeba státní cenné papíry. Objem povolenek by se nesměl zvyšovat, spíše naopak. Podle Elmendorfa by tak firmy, které by chtěly překročit svůj stanovený objem znečištění, musely dodatečné množství zakázaných látek kupovat na trhu. A tím by byly motivovány zdokonalovat své technologie a investovat do zlepšení a zdokonalení výroby. Systém by měl dovolit i to, že by si firmy mohly „půjčit“ objem povolenek a poté je splácet.
Zdroj: Brookings Institution