Ukrajina získala nezávislost v roce 1991 poté, co padl Sovětský svaz. Současné Rusko pod vládou Vladimira Putina bude stále více připomínat Brežněvův Sovětský svaz z konce osmdesátých let. I tehdy bylo Rusko v ekonomické i společenské stagnaci, modernizace a diverzifikace nebyla dostatečná. Ceny ropy se nacházely nízko a vláda se snažila odvést pozornost populace od domácích problémů různými dobrodružstvími v zahraničí. Brežněvův Sovětský svaz i Putinovo Rusko se vzájemně podobají v tom, že se jedná o velmoci v úpadku.
Putin může ze současných problémů Ruska vinit jen sám sebe. Roky vysokých cen ropy přinesly více zisků evropským realitním společnostem než jeho zemi. Putin špatně odhadl reakci Evropy na zabrání Krymu. Domníval se totiž, že evropská reakce bude stejně slabá jako v případě Gruzie v roce 2008. Ruský prezident byl překvapen i tím, jak velká byla rezistence ze strany rusky hovořících Ukrajinců, kteří mu znemožnili dosáhnout jeho cílů na východě Ukrajiny. Pak se Putin rozhodl zamíchat se do konfliktu v Sýrii a podpořit Assada. Tím proti sobě otočil jednu miliardu sunnitských muslimů. Včetně Saúdské Arábie, která odmítá snížit těžbu ropy a drží ceny ropy nízko.
Ruská slabost bude ještě patrnější za jeden rok, protože nový americký prezident už bude pravděpodobně zastávat tvrdší postoje a pošle na Ukrajinu defenzivní zbraně. Rusko nebude schopno zabránit Ukrajině v upevnění vztahů s EU. Ukrajinu ruské tlaky donutily k tomu, aby zvýšila svou energetickou nezávislost a posílila svou národní identitu. Rusko pravděpodobně prohraje i soud v Londýně, který rozhoduje o dluhu, který mu odmítá zaplatit Ukrajina. Ta totiž bude trvat na tom, že Rusko jí způsobilo miliardové ztráty na veřejném i soukromém majetku při invazi na Krym i při konfliktu na východní Ukrajině.
V roce 1991 ukončila Ukrajina vyhlášením své nezávislosti snahy o znovuzrození SSSR. V roce 2016 dojde k návratu Ukrajiny do Evropy a tím tato země ukončí Putinovy sny o vytvoření jakési „euroasijské unie“. Pokrok na mezinárodní scéně ale v případě Ukrajiny bohužel nebude doprovázet podobný vývoj na scéně domácí. Politická nestabilita by totiž mohla vést k pádu koalice a vlády a vyvolat další předčasné volby. Běžní Ukrajinci, aktivisté i váleční veteráni jsou totiž rozladění z toho, jak málo pokroku bylo dosaženo v boji proti korupci a v boji s dominancí ukrajinských oligarchů. Nemají žádnou důvěru ve schopnosti vlády ukončit monopolizaci ekonomiky. Rádi by také, aby byli ke spravedlnosti přivedeni bývalí političtí vůdci, kterým bylo umožněno opustit zemi, nebo se skrývat.
Joe Biden nedávno varoval před tím, že by ukrajinská vláda mohla zklamat naděje, které stály za revolucí. Pak by situace připomínala vývoj po oranžové revoluci. Biden apeloval na ukrajinskou vládu, aby bojovala proti „rakovině korupce“. Rostoucí nevoli na Ukrajině živí i požadavky na utažení opasků, které má doprovázet ekonomické, sociální a fiskální reformy. Ukrajinské elity tvoří arogantní narcisté, kteří nejsou ochotni naslouchat lidem. Například ukrajinsko–kanadský profesor Mychailo Wynnyckyj se nedávno setkal s Porošenkem a tvrdí, že „nebyl ochoten naslouchat jiným názorům, než jsou jeho vlastní“. Porošenko mu podle něho řekl: „Jednou všichni pochopí, že jsem tím nejlepším prezidentem, kterého Ukrajina kdy měla. A tím nejlepším prezidentem ze všech prezidentů současnosti.“
Současná nestabilita na Ukrajině pramení z polarizované společnosti. Tisíce veteránů, kteří dobrovolně bojovali v Donbasu, si koupily zbraně a stále je mají. Vojenský konflikt podpořil obchod se zbraněmi a kalašnikov se nyní na Ukrajině prodává asi za 200 dolarů. Mezinárodní prostředí tedy napomáhá Ukrajině v tom, aby snížila svou závislost na Rusku. Pozitivní vývoj ale může být značně narušen chováním a postoji ukrajinského prezidenta, který zatím neukazuje ochotu k boji s korupcí a elitami oligarchů.
Autorem je Taras Kuzio z University of Alberta.
Zdroj: BeyondBrics, FT