Akciové trhy za sebou mají jeden z nejhorších začátků roku v historii. Někteří analytici to vysvětlují makroekonomickým vývojem, včetně situací v Číně a jejími chybami v oblasti ekonomické politiky. Jiní se zase zaměřují na efekt trhů, na kterých dochází k větším turbulencím, jako například na trhu s ropou. Nikdo se ale nevěnuje významným změnám v oblasti likvidity a volatility.
Negativní dopad vývoje v Číně byl ještě posílen tím, že tamní vláda se dopustila některých chyb v oblasti ekonomické politiky. Patří sem chyby v komunikaci, v intervencích na akciovém trhu a částečná ztráta vlivu nad měnovým trhem. Tyto faktory ale samy o sobě nevysvětlují propad akciových trhů, ke kterému došlo po celém světě včetně USA. Podobná dynamika funguje na trhu s ropou. Je pravda, že ceny na něm podkopává nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Výsledný dopad klesajících cen ropy na ostatní trhy ale není tak velký, jak se udává. Týká se to zejména dopadu na země a trhy, které jsou velkými spotřebiteli ropy a které z poklesu jejích cen těží.
Proč tedy dochází k plošným pohybům cen akcií nahoru i dolů? A proč nyní převažují na globálních akciových trzích poklesy? Finanční trhy procházejí dvěma výraznými změnami. Ty násobí dopad vývoje v Číně a na trhu s ropou, zároveň zvyšují averzi k riziku a vytvářejí podmínky pro nečekané změny.
První změnu představuje posun ze stavu utlumené finanční volatility do stavu zvýšené nestability. Primárním důvodem je menší ochota či snížená schopnost centrálních bank snižovat volatilitu na trzích. Krátkodobě to nevyhnutelně vede ke zmíněnému růstu averze k riziku. Ovlivněny jsou zejména investiční modely založené na vývoji volatility. Druhá změna se týká likvidity a posunu ve strukturách rozvah. Přísnější regulace a snížená chuť k rizikovým investicím vedou k tomu, že brokeři jsou méně ochotni jít proti trhu v případech, kdy trh výrazně přestřelí. Podobně se začaly chovat i jiné subjekty na trhu, včetně státních investičních fondů.
Pokud se budou popsané změny dále prohlubovat, začnou se živit navzájem a bude sílit obecný pocit finanční nestability a ohrožení. Čím déle bude tento stav trvat, tím více bude ohrožen ekonomický fundament a korporátní sektor. Mohla by se roztočit destabilizující spirála mezi ekonomikou a finančními trhy. Nakonec by tato spirála mohla udusit sama sebe, ale stalo by se tak s rizikem výrazné korekce a šířící se nákazy. Mnohem lepší by bylo, kdyby zlepšující se fundament ospravedlnil ceny aktiv na finančních trzích. Na to by ale muselo dojít ke změně ekonomické politiky a tentokrát nejen v oblasti politiky monetární.
I kdyby se Fed rozhodl, že rozjede další program nákupu aktiv (Q4), jeho efektivita by byla dána hlavně tím, zda by jej doprovázely strukturální reformy, odpovídající fiskální politika a eliminace nadbytečných dluhů. Další vývoj tak bude záviset zejména na tom, jaké kroky učiní politici. Jejich předchozí pasivita a malicherné dohadování jen přesunuly tíhu činu na centrální banky. Tento stav ale trvá už příliš dlouho.
Autorem je Mohamed A. El-Erian.
Zdroj: Bloomberg