Příběh realitní magnátky Čang Sin je typickým příběhem úspěchu dosaženého v moderní Číně. Jako mladá žena pracovala na lince v textilní továrně. Pak studovala v Anglii, získala titul v ekonomii a pracovala jako investiční bankéřka v Londýně a na Wall Street. Do Pekingu se vrátila v roce 1995 a založila realitní společnost SOHO.
Čang Sin se na rozdíl od většiny jiných podnikatelů otevřeně vyjadřuje k politickým a společenským problémům současné Číny. V rozhovoru pro Der Spiegel uvedla, že pro jednotlivé firmy i Čínu jako celek je klíčové otevřít se dvěma dominantním trendům ve světové ekonomice: Globalizaci a digitalizaci. „Musíme pochopit, že svět se sjednocuje. Starý koncept izolace a názor, že problémy jsme schopni řešit sami, už nefunguje. Platí to v kultuře, ekonomice i politice. Izolace znamená nedostatečný růst. Sama jsem vyrostla v Číně, která byla od zbytku světa úplně oddělená, ale tato doba už skončila,“ říká podnikatelka.
Číňané jsou jako Američané
„V současné době tvoří spotřeba stále příliš malou část čínského produktu, pohybujeme se ale tím správným směrem. Otázkou vůbec není, zda bude posun k nové rovnováze fungovat. Jedinou otázkou zůstává, jak rychle jej dosáhneme. Návratnost investic se nyní zmenšuje, takže ke změně dojít musí, starý model už nefunguje. Vše je jen o rychlosti,“ říká Čang Sin. Podnikatelka také tvrdí, že když se před dvaceti lety vrátila z USA do Číny, bylo nepředstavitelné, že by jednou mohl rozvoj její vlasti dojít až do současné fáze. Podle ní jde o úspěch, který popírá veškerou logiku“ a byl dosažen díky „tvrdé práci a podnikatelskému duchu čínských lidí“. K tomu dává následující příklad:
„Ráda běhám a v říjnu byl v Pekingu maratónský závod. Neúčastnila jsem se ho, ale přátelé mi řekli, že jeho organizace nebyla moc dobrá. Občerstvení bylo totiž připraveno jen pro první tři hodiny závodu, ovšem většina běžců běží déle. Zdálo se, že mají prostě smůlu, ale nakonec vše skončilo jinak. Občerstvení bylo perfektní až do konce závodu. Lidé podél trati totiž rychle pochopili, že se tu objevila poptávka a ihned se objevila i nabídka. V zemích, jako je Německo, by takový problém asi vůbec nevznikl. Ale v Číně je zase velmi rychle rozpoznána příležitost na trhu.“
Bude ovšem pracovitost a flexibilita Číňanů stačit na to, aby se jejich ekonomika vyhnula tvrdému přistání? Čang Sin tvrdí, že růst bezpochyby ztratí na tempu, rozhodující bude nakonec dopad některých pozitivních a negativních faktorů. Mezi ty první řadí rychlejší registraci firem, vyšší flexibilitu kurzu, větší možnost cestovat, kterou nyní mají čínští podnikatelé, a další faktory, které celou ekonomiku otevírají světu. Obavy naopak vzbuzují odkládané reformy státem vlastněných firem.
Čína je poprvé reformovala na konci devadesátých let a tehdy ztratily práci desítky milionů lidí. Šlo o složité období a hrozily sociální nepokoje. Nakonec k nim nedošlo, ale „není jisté, zda bude Čína v této oblasti dál následovat recepty Západu“. Jeho hodnoty jsou sice podle ní často hodnotami „moderními a ne pouze západními“. Na druhou stranu má ale každá země „svůj vlastní vývoj a svou vlastní historii“. Například odbory hrají v Číně jinou roli než v Evropě či USA.
„Jsem naprosto přesvědčena, že éra digitalizace se v Číně nachází na samém počátku. Vedle taxislužby, dopravy, obchodu a hotelů se bude stále více uplatňovat i v dalších odvětvích včetně vzdělání, zdravotní péče i v oblasti práva. Příležitostí pro kreativní a ambiciózní lidi je stále dost,“ říká Čang Sin. Na Evropě jí podle jejích slov „někdy schází nedostatečný podnikatelský duch mladých lidí“. Tohoto ducha mají prý Číňané společného spíše s Američany.
Svobodu!
Na otázku, zda je v Číně možné zbohatnout bez vazeb na vládnoucí stranu, podnikatelka odpovídá: „Naše společnost je aktivní jen v Pekingu a v Šanghaji. Jde o dvě města, kde dominuje trh a to je naše výhoda. Půda se tak prodává na veřejných aukcích velmi transparentním způsobem. Pokud ale podnikáte v realitním odvětví mimo tato dvě města, je dobré mít určité vztahy s místní vládou. Nesouhlasím ale s tím, že úspěchu dosáhne pouze ten, kdo má dobré vazby na stranu. Ani já ani můj manžel nejsme dětmi vlivných lidí, a přesto nám Čína úspěch umožnila.“
Čang Sin tvrdí, že „Číňané už tolik netouží po nákupu potravin a bytu, ale po demokracii“. Sama sice neví, kterým směrem se vývoj bude dále ubírat, ale „čím vyšší bude životní standard, tím více se budou lidé dívat kolem sebe“. Pak uvidí, jakých svobod si užívají lidé v jiných společnostech a že oni, Číňané, nejsou v tomto ohledu žádnou výjimkou. I oni budou chtít více svobody. Otázkou jen zůstává míra svobody, která jim bude umožněna.
Autorem je Bernhard Zand.
Zdroj: Der Spiegel