Představte si, že jste mladý Japonec, který má velké sny. Dokončili jste nějakou dobrou univerzitu, kde jste se na koleji dívali na televizi vyrobenou společností Sharp. Už tehdy jste měli pár nápadů, jak její LCD televizi zlepšit a nyní jste přesvědčeni, že byste tyto televizory byli schopni vyrábět levněji a s lepším designem. Pokud byste se snažili přesvědčit někoho ve velké japonské společnosti, pravděpodobně byste neuspěli. A tak se rozhodnete založit si vlastní firmu. Prostě věříte tomu, že jste schopni porazit starého a neflexibilního výrobce jménem Sharp.
Prvních pár let jde všechno dobře a váš hlavní konkurent má takové problémy, že prosí vlastní zaměstnance, aby kupovali jeho produkty. Vy získáte peníze od fondu rizikového kapitálu a úvěr od banky. Pak ale v květnu roku 2015 otevřete noviny a zjistíte, že Sharp dostal pomoc od dvou největších japonských bank Mizuho Bank a Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ. Za těmito bankami stojí vláda a to znamená, že Sharp byl nepřímo zachráněn právě vládou. Jde o dokonalou ukázku záchrany zombie společnosti. Tedy o jev, který ekonomové kritizují už celá desetiletí.
Nicméně představte si, že vy bojujete dál. Koneckonců, poskytnutá pomoc nic nezmění na stávající strategii společnosti Sharp a její management se snaží vyhnout se hlubším změnám, jak jen to bude možné. Domníváte se, že Sharp stejně nakonec skončí, na trhu se vytvoří prostor a váš inovativní produkt bude oceněn úspěchem a zisky. Pak se ale v lednu roku 2016 dozvíte, že do hry vstoupila přímo japonská vláda. The Innovation Network Corp. of Japan nabídla společnosti Sharp kapitál ve výši 200 miliard jenů. INCJ je financována průmyslovými giganty, ale záruky jí poskytuje vláda. Sharp tak zůstane naživu a spojí se s konkurentem Japan Display Inc. I za ním stojí konsorcium velkých společností.
Takovým soupeřům už čelit nemůžete. A nemůžete ani doufat, že vám se dostane podobné pomoci. Zaměstnáváte jen 100 lidí, ale Sharp jich má 50 000. Tak to zabalíte, přesunete se do Silicon Valley. Stejně, jako to učinila celá řada japonských podnikatelů před vámi. Ano, tento příběh je sice fiktivní, ale ta část se společností Sharp je pravdivá. Vláda se snaží udržet padajícího giganta naživu a trh tak bude dál zaplaven jeho výrobky. Podnikatelé, kteří se snaží dostat na trh s inovativními výrobky, jsou blokováni podobnými zombie firmami. Realita je ale spíše taková, že potenciální podnikatelé jsou si tohoto nebezpečí vědomi a tak ani zmíněné riziko nepodstupují.
Ekonomové kritizují Japonsko za jeho politiku v této oblasti už dlouho. Například Ricardo Caballero, Takeo Hoshi a Anil Kashyap v roce 2008 upozorňovali na to, že japonské banky poskytují úvěry nesolventním firmám. Ty pak ničí firmy zdravé a brání novým firmám ke vstupu na trhy. Odvětví, kde dominují podobné zombie společnosti, mají pak nižší produktivitu a nižší tvorbu pracovních míst. Pokud pak někomu tato politika připomíná pomoc, kterou poskytla americká vláda domácím automobilkám, má pravdu. Můžeme poměrně přesvědčivě tvrdit, že pomoc poskytnutá společnostem a jen oddálila okamžik, kdy tyto firmy podlehnou konkurenci (například společnosti Motors).
Najdeme tu ale i určité rozdíly. V USA byla pomoc poskytnutá uprostřed hluboké recese a není pravděpodobné, že by k tomu ještě někdy došlo. V Japonsku se peníze přidělují neustále. A v USA mohou nové společnosti využívat vyspělého kapitálového trhu, zatímco v Japonsku jsou finance poskytovány zejména velkými bankami. A ty chtějí v první řadě udržet nad vodou zombie firmy. V Japonsku je tedy situace mnohem horší. Pokud tato země chce dosáhnout dlouhodobého růstu, musí dát prostor kreativní destrukci.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg