Země Visegrádské čtyřky (V4) vstoupily na přelomu tisíciletí do NATO a EU a tím završily svůj cíl stát se součástí západních demokratických institucí. Maďarsko, Polsko, Slovensko i Česká republika od té doby jen těžko hledaly nějakou oblast, ve kterých by se jejich názory shodovaly. Když pak Rusko zvýšilo agresivitu své politiky na Východě, čtyřka se úplně rozpadla. Na jednu stranu se totiž postavilo Polsko s požadavky na nekompromisní postoje vůči Rusku, na druhé stálo Maďarsko, kde se Viktor Orbán snažil o co největší tlumení politických tenzí. Řada odborníků se tak domnívala, že V4 se stala z hlediska fungování celé EU irelevantní.
S příchodem uprchlické krize se ale situace opět změnila, protože země V4 spojuje snaha o restriktivní imigrační politiku. Tyto země se nyní shodují, že v jejich zájmu je striktní ochrana vnějších hranic EU, dodržování již nastavených pravidel pro pohyb migrantů po unii a zaměření se na pomoc přímo v problematických oblastech a ne na přijímání uprchlíků do zemí EU. I uvnitř jinak velmi polarizované politické scény zemí V4 panuje v tomto ohledu překvapivá politická shoda.
Proč stojí V4 tak intenzivně proti názoru převažujícímu ve zbytku EU? Jde o nedostatečnou solidaritu? Nebo dokonce strach a xenofobii? Tyto faktory určitě hrají svou roli, ale odpověď je složitější. Země V4 se domnívají, že politika otevřených dveří, kterou spojují s Angelou Merkelovou, je nezodpovědná. Nevadí jim imigrace jako taková, protože do těchto zemí se například integrovala ukrajinská či vietnamská menšina. Poskytly také ochranu uprchlíkům z Balkánu. Současný příliv uprchlíků je ale podle nich jiný, protože je tvořen zejména muslimy z Blízkého východu a Afriky. A převažuje názor, že snahy o začlenění těchto lidí do společnosti v západní Evropě byly neúspěšné.
Země střední Evropy jsou přesvědčeny, že politika Německa a Evropské komise jde proti zájmům Evropy. Sledují řadu reportáží o nepokojích a dokonce i teroristických buňkách v západní Evropě a hrozí se příchodu tisíců džihádistů. Jsou také šokovány tím, kolik muslimů, jejichž rodiny žijí v Evropě po generace, se podle průzkumů necítí být součástí otevřené pluralistické společnosti. Když lidé ze střední Evropy slyší, že 27 % britských muslimů „částečně rozumí důvodům, které vedly k útokům na Charlie Hebdo“, říkají svým politikům, že tímto směrem určitě jít nechtějí.
Země V4 také rozhodně nesouhlasí s názorem, že současnou migrační vlnu nelze omezit a dostat pod kontrolu. Migrace je přirozeným jevem a úplně zastavit ji nejde. Lze ale měnit její rozsah, tempo a časový průběh. V4 se domnívá, že mnohem humánnějším postupem je pomoc uprchlíkům v jejich rodné zemi, kde jsou blízko svým domovům. V neposlední řadě pak země V4 necítí, že by jejich zahraniční politika způsobila problémy, v jakých se nalézá Blízký východ a Afrika. Necítí vinu pramenící z historie, kterou cítí Němci, Francouzi či Belgičané. A lidé v zemích V4 nevěří ani tomu, že by uprchlíci mohli pomoci z hlediska demografického vývoje a z něj plynoucích ekonomických problémů.
V4 má tedy jasnou vizi nového systému: Musí být omezen počet uprchlíků přicházejících do EU a zvýšena pomoc, které se jim dostává doma. Integrace uprchlíků musí být založena na tom, že přijmou evropské liberálně demokratické hodnoty a budou aktivně bojovat proti rozšiřování extrémistických ideologií. Pokud se zemím V4 nepodaří své postoje prosadit, pravděpodobně se budou snažit o získání odpovídajících výjimek podobných tomu, jaké má Velká Británie či Dánsko. Tím by se ale vydaly na nebezpečnou cestu zpochybňování jejich členství v EU.
Jde o výtah ze článku „How migrants brought Central Europe together“, autorem je Radko Hokovský z think-tanku European Values.
Zdroj: Politico