Francouzská ekonomika potřebuje změnu ekonomické politiky. Ta by se měla zaměřit hlavně na omezení dualismu, který panuje na trhu práce. Ten je dán rozdělením tohoto trhu na segment se smlouvami na dobu určitou a segment s dlouhodobými pracovními kontrakty, který je silně chráněn. Tento stav motivuje firmy k tomu, aby používaly co nejvíce smluv na dobu určitou, což se ale projevuje negativně jak vzdělanosti a dovednostech zaměstnanců, tak například i v jejich možnostech, co se týče získání hypotéky. Kdyby se snížila míra ochrany zaměstnanců s dlouhodobými smlouvami, ekonomice by to prospělo. Ovšem veřejnost se k takové změně staví negativně.
Pozitivní dopad by na ekonomiku mělo snížení daňové zátěže korporátního sektoru. Jak je patrné z grafu, tato zátěž se ve Francii nachází značně vysoko a pohybuje se blízko 18 % nominálního produktu. V Německu přitom zmíněná zátěž dosahuje asi 10 % HDP, ve Španělsku přibližně 12 % HDP a v Itálii se pohybuje kolem 14 % HDP. Ovšem francouzská veřejnost se domnívá, že snižování daňové zátěže korporátního sektoru nebude mít žádný pozitivní dopad v oblasti zaměstnanosti a investic a naopak věří, že lepší je snižovat míru zdanění domácností.
Francouzské ekonomice by pomohlo i snížení minimální mzdy u málo kvalifikovaných mladých lidí, u nichž současná minimální mzda neodpovídá jejich produktivitě. Veřejnost se ale proti podobnému kroku staví velmi razantně. V neposlední řadě by pak ekonomice prospěla větší konkurence ve službách. Té ale brání tlak lobistů a různých zájmových skupin z regulovaných a chráněných profesí.
Veřejnost a zájmové skupiny naopak prosazují ekonomickou politiku, která může mít vážné negativní dopady. Poptávková stimulace totiž ve Francii vede k prudkému růstu dovozu. Další zvyšování mezd ničí pracovní místa, protože tempo mzdového růstu je vyšší než růst produktivity (Francie se v tomto ohledu nalézá v jiné situaci než například Spojené státy). A pokud by Francie odešla z eurozóny, jak někteří navrhují, šlo by o ekonomickou katastrofu. Má totiž velmi vysoké vnější dluhy denominované v eurech a odchod z eurozóny by znamenal slabší měnu a tudíž vyšší výdaje spojené s dluhovou službou.
Zdroj: Natixis