Ropa sice zahájila rok ostrým propadem, od lednových minim se ale odrazila a zamířila o neuvěřitelných téměř 80 procent vzhůru. Poprvé v letošním roce se cena černého zlata blíží téměř magické hranici 50 dolarů za barel. Má ale černé zlato šanci padesátku překonat a poté i udržet? Referenční ropa Brent se dnes obchoduje nad 49 dolary za barel, severoamerická WTI za více než 48 dolarů. Jaké jsou klíčové faktory, které mohou ropu za cenový milník dotlačit nebo zatnout jejímu raketovému růstu tipec?
Ropa Brent od počátku letošního roku
1. Kanadské požáry a Čína
Výpadky dodávek se šíří globálním ropným trhem jako mor a paradoxně mu i ulevují od dlouhotrvajícího přebytku. A netýkají se jen slabších členů z řad OPEC. Ačkoliv na samém počátku týdne se zdálo, že požáry v kanadské Albertě jsou již pod kontrolou, oheň opět zachvátil kanadskou ropnou provincii a ohrožuje i samotná ropná pole. Produkce Kanady se zmenšila o milion barelů denně, tedy více než pětinu celkového čerpání severoamerické země. Personál musely evakuovat ropné společnosti Suncor a Syncrude. Na trzích tak neustále panuje nejistota, za jak dlouho bude vlastně Kanada schopna většinu dodávek obnovit.
Čína, která není jen předním zdrojem světové poptávky po ropě, ale i jedním z pěti největších producentů, by měla letos snížit produkci o 3 procenta neboli 140000 barelů denně. Jen v dubnu tamní produkce spadla na nejnižší úroveň od dubna 2012. Poprvé po více než dvou letech se tak podle analytiků trh dostává dílem výpadku zhruba 3 milionů barelů denně téměř do deficitu. Tento vývoj vedl ke zvýšení výhledu na ropu i známého komoditního medvěda – americkou banku .
2. Nigerijské a venezuelské zoufalství
Cenám černého zlata pomáhají k růstu i Nigérie a další problémoví producenti z Organizace zemí vyvážejících ropu. Dodávky původně největšího producenta ropy v Africe se kvůli útokům na ropovody a sabotážím smrskly na nejnižší úroveň za posledních více než 20 let. Militantní útoky na zařízení čerpající ropu či ropovody nebo ropné terminály v deltě řeky Niger snížily produkci člena OPEC z nedávného vrcholu o více než 40 procent dokonce na méně než 1,4 miliony barelů denně. Obavy, že by přetrvávající nepokoje mohly nakonec přerůst v něco podobného povstání z let 2006 až 2009, rostou.
K odpovědnosti za mnoho z těchto útoků se přihlásila skupina, která si říká „Mstitelé delty Nigeru“. Problémy přicházejí v době, kdy nigerijský prezident Buhari snížil platby skupinám ve státě sice bohatém na ropu, ale jinak ekonomicky znevýhodněném. Výhružky skupiny mstitelů již vedly mezinárodní společnosti jako nebo k evakuaci části zaměstnanců. Vzrůstající násilí s velkou pravděpodobností souvisí i s dvouletým pádem cen ropy, který v zemích závislých na černé komoditě vybrakoval rozpočty a rozpoutal napětí na politické scéně.
Ekonomika dalšího členského státu OPEC Venezuely se nachází v 60tidenním stavu nouze, který vyhlásil prezident Maduro. V jihoamerické zemi eskaluje nejen politické napětí, ale i hospodářská krize tak žalostná, že se lidem nedostávají ani základní potraviny nebo hygienické potřeby. Tamní státní ropná společnost má co dělat, aby udržela produkci na určité úrovni, docházejí totiž finanční prostředky na nutné investice. I proto byla právě naprosto zoufalá Venezuela jedním ze čtyř původních iniciátorů dohody o zmrazení produkce na lednových úrovních, která měla přispět ke zvýšení cen ropy.
3. Saúdská Arábie a program velkých ekonomických reforem
Možná zdaleka největší otazník, který se nyní vznáší nad ropným trhem a ve střednědobém horizontu by mohl tlačit cenu ropy dolů, visí nad Saúdskou Arábií a potenciálním zvyšováním produkce. Po zrušení západních sankcí namířených proti íránskému jadernému programu se s největší pravděpodobností naplno rozjede boj o tržní podíl právě mezi Teheránem a Rijádem. Další otázkou zůstává, jak a jestli vůbec se na saúdské ropné politice projeví změna na postu ministra pro ropu poté, co po více než 20 letech úřad opustil al-Naimi.
Saúdská Arábie je navíc jedinou ropnou velmocí se značnou volnou kapacitou. Čerpání ropy v Saúdském království se nicméně od zvýšení z 9,6 milionu barelů denně koncem roku 2014 na rekordních 10,6 milionu barelů loni v červnu drží na relativně stabilní úrovni. S nadcházející primární emisí podílu ve státním ropném gigantovi Aramco již v příštím roce přislíbil nový ministr pro ropu al-Falih stabilitu tamní ropné politiky. Nezapomněl však ani zdůraznit schopnost využití maximální udržitelné kapacity k uspokojení případné poptávky trhu.
4. USA – konec břidlicového boomu a vlna bankrotů
Dodávky, ale neklesají jen kvůli přírodním katastrofám, ale i padajícím cenám. V e Spojených státech nízké ceny černého zlata vedly k bankrotu více než stovky společností. Tamní produkce, jejíž boom stál v první řadě u vzniku přebytku na globálním trhu, se již snížila z vrcholu před 13 měsíci o více než 500000 barelů denně. Energetická informační agentura EIA se domnívá, že průměrná roční produkce ropy v USA by se z loňského vrcholu na 9,4 milionu barelů denně mohla v příštím roce snížit až na 8,3 milionu barelů.
Otázkou nadále zůstává, jaká cena přivede americké producenty ropy zpět na trh, někteří by mohly obnovit vrtnou aktivitu i při ceně nad právě 50 dolary. Dopad na trhy by však mohl přijít ještě rychleji a to skrze trhy s futures.
5. Hedge fondy
Když se v lednu cena ropy propadla pod 30 dolarů za barel, spekulanti v čele s hedge fondy začali horečně nakupovat. V prvních 19 týdnech letošního roku byli peněžní správci čistými kupujícími ropy Brent a drželi dohromady téměř rekordní pozice, které v souhrnu odpovídaly 420 milionům barelů. Situace byla z velké části obdobná i na severoamerické ropě WTI, kde čisté sázky na růst cen stouply na téměř 250 milionů barelů.
Rekordní souhrnná býčí pozice se ale v posledních dvou týdnech snížila poté, co některé fondy vybíraly zisky. To na trzích vyvolalo jistou obezřetnost. Z vlny spekulantů zpeněžujících výdělky by se snadno mohla strhnout jejich povodeň a ropný trh by se celkem jednoduše mohl dostat pod tlak.
Zdroj: FT, BBG