Brazilská politická scéna v posledních týdnech a měsících připomínala spíše telenovelu se všemi tolik typickými zápletkami a zvraty. Telenovely Brazilci stejně jako většina Jihoameričanů milují, to co se v jejich zemi v nedávné době odehrálo, by si ale možná raději odpustili. Po měsících politických bojů a patřičné mediální pozornosti se po téměř nekonečných peripetiích prezidentka Dilma Rousseffová nakonec nedokázala vyhnout odvolání a obvinění z manipulace s rozpočtem a otěže největší latinskoamerické ekonomiky převzal tehdejší vice prezident Michel Temer.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že brazilské drama je tímto u konce, opak je nejspíše pravdou. Investoři sice hnali hodnotu brazilských aktiv vzhůru v naději na rychlý obrat bídné hospodářské situace, Temer ale zdědil ekonomiku, která se po letech růstu díky vládním dotacím a štědrým penzím z ošklivé kocoviny jen tak neprobudí. Navíc nová prozatímní vláda se již nyní potýká s prvním nepříjemným problémem. V souvislosti s bráněním spravedlnosti ve vyšetřování korupčního skandálu kolem statní ropné společnosti odstoupil z funkce ministr pro plánování Romero Jucá.
V době, kdy Brazílie bojuje s nejhorší recesí za poslední téměř století, bude mít prozatímní prezident Temer nelehký úkol snížit bezmála dvouciferný deficit brazilské ekonomiky. Dobrou zprávou zůstává, že právě brazilská centrální banka je v současnosti jednou z mála, která má prostor k uvolňování měnové politiky a její nový guvernér Ilan Goldfajn s největší pravděpodobností sníží úrokovou sazbu Selic z aktuálních 14,25 procenta. Špatnou zprávou ovšem je, že brazilské ekonomické potíže jsou strukturálního rázu a navíc silně zakořeněné. Monetární stimulus tak nezapůsobí jako účinný lék, ale spíše anestetikum.
Jádro brazilského hospodářského problému leží v tamním růstovém modelu, který již jaksi nefunguje. Země fotbalu a samby se až příliš soustředila na energetický průmysl a těžbu, které nyní tvoří více než 22 procent tamního vývozu. V roce 2000 to bylo 12 procent a poptávka po komoditách v Číně, která je jedním z jejich největších konzumentů, zpomaluje a ve druhé polovině roku pravděpodobně ještě klesne. Společně s investicemi v komoditním odvětví rostlo i zadlužení největší latinskoamerické ekonomiky v soukromém i veřejném sektoru od roku 2007 a to o 23 respektive 10 procentních bodů. Zranitelné nyní nejsou jen brazilské státní i soukromé firmy, ale i tamní banky, které ponechaly i v době krize úvěrové kohoutky naplno otevřené.
Zdaleka největší výzvou pro Temera bude provést nutné změny a zároveň si udržet podporu svého výhradně mužského vládního kabinetu. Pro zahraniční investory by jeho tým měl značit důvěryhodnost. Jak se ale již dříve ukázalo i v Evropě, úsporná opatření, sociální reformy a podnikové restrukturalizace bývají pro vlády tvrdým oříškem. Poté, co se v posledních dvou letech v Brazílii téměř zdvojnásobila nezaměstnanost i inflace, tamní obyvatelé nemusí být připraveni na další bolestivé reformy. Investoři oslavili odchod prezidentky Rousseffové dalšími divokými nákupy aktiv a cena tamních akcií, dluhopisů i hodnota realu proti dolaru vyletěla vzhůru. Oživení největší ekonomiky v Latinské Americe však bude chtít mnohem více než jen odchod nepopulární hlavy státu. Brazilská telenovela ještě zdaleka nekončí, ale Brazilci ani po letech korupce, stagnace a drtivé porážce od Němců na Světovém fotbalovém šampionátu neztrácejí naději. Od šťastného konce ovšem zemi samby dělí ještě mnoho dílů.
Zdroj: FT