Bob Maynard je pravděpodobně jedním z nejlepších investorů, o kterých jste ale nikdy neslyšeli. Spravuje pro stát Idaho penzijní fond velikosti 14 miliard dolarů a jeho návratnost se dlouhodobě pohybuje na těch nejvyšších hodnotách dosahovaných institucionálními investory. Maynard v jedné ze svých prezentací poskytnutých skupině investorů shrnuje svůj přístup do následujících bodů:
• Začněte s dlouhodobým rámcem.
• Ten přizpůsobujte krátkodobým podmínkám tak, abyste přežili extrémní dislokace, které se na trzích objevují.
• Mějte pod kontrolou svou finanční páku.
• Vyvarujte se obrovských chyb, zaměřujte se na akcie obchodovaných společností.
• Držte pod kontrolou své náklady.
• Diverzifikujte napříč jednotlivými třídami aktiv.
Maynard se pak jednoduchým způsobem snaží najít odpověď na otázku „jak na trhu vydělat peníze“. Podle něj existují tři možnosti: První z nich je fyzicky vyčerpávající, protože spočívá v tom, že budete pracovat více než všichni ostatní. Druhá je vyčerpávající mentálně – budete chytřejší než všichni ostatní. A třetí je vyčerpávající emocionálně, protože spočívá v tom, že budete trpěliví a neuhnete od své dlouhodobé strategie.
Většina profesionálních investorů se domnívá, že spadají do druhé kategorie – jsou chytřejší než ostatní. Řada z nich se také snaží o naplnění první možnosti, aby kompenzovali nedostatky ve druhé oblasti. Já se ale domnívám, že na trhu bude vždy někdo chytřejší a pracovitější. Největší šanci na úspěch tak pro většinu investorů představuje možnost třetí. Jeho emocionální náročnost sebou ale nese celou řadu výzev. Maynard tvrdí, že výsledky jsou patrné až v období 5 – 20 let a kratší periody přinášejí často více zklamání. Investoři musí být ochotni smířit se s krátkodobou volatilitou a vzdát se krátkodobých zisků. Takový dlouhodobý přístup je také nudnější než krátkodobé sázky. A často je mnohem jednodušší něco dělat, než nedělat nic i přesto, že právě pasivita je většinou tou nejlepší reakcí na danou investiční situaci.
Když uvažuji o těchto radách, vybavují se mi úvahy Charleyho Ellise z dnes již velmi známého díla „ Winning the Loser’s Game“. Ten v něm popisuje čtyři způsoby, jak překonat trh: Časování trhu, výběr akcií či odvětví, změny ve struktuře portfolia a dlouhodobá strategie či investiční koncept. První tři možnosti jsou z intelektuálního hlediska mnohem zajímavější než ta poslední. Jejich naplnění je ale také mnohem těžší. I přesto se o to pokouší mnoho investorů, přestože se kvůli tomu často zařadí mezi ty, kteří na trhu ztrácejí.
Ellise klade ve své knize důraz na jednoduchý koncept: Minimalizace chyb. Přirovnává investování k tenisu. Rozdíl mezi profesionály a amatéry, kteří se tomuto sportu věnují, totiž podle jedné známé studie spočívá právě v tom, že ti první dělají mnohem méně chyb než ti druzí. Jinak řečeno, nejde ani tak o to, kolik bodů vyhrajeme, ale kolik jich neztratíme. Investoři by tak podle mého názoru měli v první řadě jasně definovat, jakým typem investora vlastně jsou. Většina tak nečiní a proto se nevyhnutelně dostavují chyby. Při investování stejně jako v celém životě je dobré jasně si definovat omezení, kterým sám čelím.
Autorem je Ben Carlson.
Zdroj: Awealthofcommonsense.com