Od poslední finanční krize jsou investoři bombardováni knihami, úvahami a články, které radí, jak přečkat další medvědí trh. Takové rady jsou určitě relevantní a je dobré se připravovat na to, že ceny akcií půjdou jednou dolů. Počítat bychom měli i s tím, že někdy naše investice ztratí velkou část své hodnoty a my bychom kvůli tomu neměli panikařit. Existuje ale další riziko, kterému se většinou moc nevěnujeme: Další výrazný růst cen akcií.
Mně osobně se zdá, že na americkém trhu je situace příhodná pro vznik akciové bubliny. Sazby leží extrémně nízko, centrální banky po celém světě sledují akomodační politiku, penzijní fondy a další finanční instituce jsou tlačeny do hledání vyšších výnosů a alternativy k akciím se hledají jen těžko. To automaticky neznamená, že bublina skutečně vznikne, ale všechny hlavní ingredience, které za ní obvykle stojí, jsou přítomny.
Pokud se podíváme do historie, je zřejmé, že daný rok je pravděpodobnější výrazný růst cen akcií než jejich pokles. Můj kolega Michael Batnick zjistil, že po roce 1926 je u amerických akcií šestkrát více pravděpodobnější 20% roční růst cen akcií než jejich 20% pokles. Tyto 20% pohyby jsou zobrazeny v grafu:
Jen málo investorů by považovalo další posilování amerických akcií za riziko. Jenže tu je vždy možnost, že naše chování bude ovládnuto chamtivostí. Nejdříve nás tedy ovládne strach z toho, že nemáme nakoupeno, takový strach se ale ve chvíli, kdy trh obrátí, rychle mění v hrůzu z toho, že nakoupeno máme. Michael Mauboussin v této souvislosti poukazuje na rozdíl mezi tím, kdy jednáme na základě informací a kdy jednáme pod nějakým vnějším tlakem:
„Investování je společenskou činností a ceny akcií se tak mohou namísto zdroje informací stát zdrojem společenského tlaku. Došlo k tomu už mnohokrát, příkladem je technologická bublina. Když ceny internetových akcií rostly, papírové bohatství investorů se zvyšovalo a ti, kteří akcie nevlastnili, byli pod tlakem. Mnozí z nich mu podlehli a začali také kupovat a to celý proces ještě více posilovalo. Ti nejlepší investoři ale podobným tlakům nepodléhají. Musí být schopni nestarat se o to, co o nich ostatní myslí. Takový postoj nám není vlastní. Velcí investoři tak mají přednost, která je pro ně ale v běžném životě přítěží. Prostě je vůbec nezajímá, co si myslí ostatní. Investiční úspěch vyžaduje zvážení řady názorů, ale nakonec musí být vytvořen vlastní názor, který neodpovídá konsenzu. Dav má často pravdu, ale když se mýlí, musíme být schopni jít proti proudu. Lehce se to říká, těžko se to naplňuje.“
Mimo zmíněné rady „ignorovat názory ostatních“ bych já sám přidal ještě pár dalších: Neměňte svou strategii, a to zejména ve snaze dohnat zisky ostatních či se vyhnout momentálním ztrátám. Držte se ve své zóně komfortu – vždy musíte vědět, co jste si koupili a proč jste to koupili, nepouštějte se do investic, kterým nerozumíte. Vyhněte se honbě za vysokými výnosy. Vlastněte jen takové množství akcií, které byste drželi i během medvědího trhu. A hlavně musíte znát sami sebe. Váš investiční styl by totiž měl vždy odpovídat tomu, jací jste a co zvládnete s ohledem na možná rizika.
Netvrdím, že bublina skutečně vznikne. S jejím vznikem a následným prasknutím bychom ale měli počítat, i když se zdá, že investoři si další bublinu určitě nepřejí. V poměrně krátké době se už dvakrát spálili a na další euforii tak možná není prostor.
Autorem je investor Ben Carlson.
Zdroj: Wealth of common sense.com