Letos je tomu 15 let, co jsem zavedl termín „BRICs“ coby společné označení velkých rozvíjejících se ekonomik: Brazílie, Ruska, Indie a Číny (v roce 2010 k nim přibyla Jihoafrická republika). Moje krátké působení v britské vládě nedávno dospělo k závěru, když se nám podařilo završit nezávislé posuzování antimikrobiální rezistence (AMR), v jehož čele jsem stál. Když nyní přemýšlím, co budu dělat dál, nemohu se nevrátit ke zmíněnému výročí. Naplnily ony velké a slibné rozvíjející se ekonomiky očekávání?
Možná nejjednodušší způsob, jak na tuto otázku odpovědět, souvisí s mou prací na posuzování AMR, jež v roce 2014 zahájil tehdejší britský premiér David Cameron. Jednadvacátého září jsme v této oblasti dosáhli velkého vítězství: dohody na vysoké úrovni v Organizaci spojených národů.
Po dosažení dohody mi jeden německý televizní štáb, který čas od času sledoval, jak můj tým a já pracujeme na rozšíření povědomí o AMR, položil otázku, zda je tento výsledek důležitější než koncept BRIC. A aniž čekali na odpověď, rovnou prohlásili, že evidentně ano. A měli pravdu: žádná ekonomika, rozvíjející se ani jiná, nemůže doufat, že bude úspěšná, pokud ji zamořuje tak závažná a nekontrolovatelná zdravotní hrozba, jako je AMR.
Celý příběh však má i další aspekt: BRICS jsou pro boj proti AMR stejně důležité, jako je boj proti AMR důležitý pro BRICS. Například Jihoafrická republika byla na nedávném summitu skupiny G-20 v čínském Chang-čou klíčovým podporovatelem Velké Británie v diskusích o AMR a bez její podpory by se tato otázka možná nedostala do závěrečného komuniké.
A o to právě jde. Stejně jako v roce 2001 hrají BRICS i dnes klíčovou roli při řešení nejnaléhavějších mezinárodních problémů. Dokonce jsem s touto zkratkou nepřišel jen proto, že počáteční písmena hezky zapadají do sebe, ale i kvůli skutečnému významu tohoto slova: BRIC(k) znamená „cihla“, a jak jsem uvedl ve své studii z roku 2001, tyto rozvíjející se ekonomiky by se skutečně měly stát základními stavebními kameny nově přebudovaných globálních finančních a řídicích systémů.
Přesto mají BRICS před podzimními zasedáními Mezinárodního měnového fondu a Světové banky i nadále v těchto klíčových institucích výrazně nedostatečné zastoupení. Pokud se to nezmění a pokud reformy nepůjdou mnohem dál, než zatím zašly, pak brzy zjistíme, že „globální řízení“ už vůbec není globální.
Jistě, BRICS v poslední době procházejí drsným obdobím. Zejména hospodářský výkon Brazílie a Ruska je v tomto desetiletí prozatím velkým zklamáním, a mnozí lidé mají dokonce pocit, že si tyto dvě země nezasluhují status, jaký jim zmíněná zkratka přisoudila.
Tvrzení, že se význam BRICS přeceňuje, je však jednoduše naivní. Celková velikost původních čtyř ekonomik BRIC zhruba odpovídá projekcím, které jsem před lety vypracoval.
Rusko i Brazílie se dnes na globálním HDP podílejí zhruba stejným procentem jako v roce 2001, třebaže Rusko podle mého jednoduchého propočtu možná v současnosti nefiguruje mezi deseti největšími světovými ekonomikami. Zato Brazílie dnes navzdory všem svým obrovským problémům stojí ve světovém žebříčku výš, než jsem tehdy předpovídal dokonce i já.
Indie pokračuje po zhruba stejné cestě jako před 15 lety. Při správně nastavených strukturálních reformách by dokonce mohla dosáhnout trvalého období dvouciferného hospodářského růstu na způsob Číny.
Nejúspěšnější zemí BRICS však zůstává Čína, která navzdory nedávnému zpomalení vysoce předčila očekávání. Poroste-li čínská ekonomika po zbytek desetiletí tempem zhruba 6% ročně, naplní moji dvacetiletou prognózu.
Tím nechci zlehčovat problémy, s nimiž se Čína potýká. Pokud se jí však podaří vyřešit nejnaléhavější výzvu ze všech – čistá deflační rizika –, pak se její tolik diskutovaný dluhový problém stane mnohem lépe zvládnutelným.
Naštěstí pro Čínu si jiné země přejí – nebo by si měly přát – její úspěch. Dynamická čínská ekonomika je koneckonců v zájmu mnoha dalších států, zejména těch, které mohou vyvážet zboží a služby, jež modernější, spotřebou tažená Čína potřebuje. Vzestup čínského spotřebitele by dokonce mohl být nejdůležitější globální ekonomickou proměnnou dneška – ještě důležitější než například ekonomické problémy sužující Evropu a Japonsko nebo pochybnosti o přetrvávajícím globálním významu Indie.
Potenciálních bariér růstu a rozvoje BRICS je mnoho, včetně zdravotních ohrožení typu AMR, vzdělávacích problémů, nedostatečného zastoupení v globálních řídicích orgánech a řady krátkodobých cyklických problémů. Politici po celém světě se musí zasadit o zbourání těchto bariér a umožnit BRICS, aby konečně naplno využily svůj skutečný potenciál.
Jim O’Neill, bývalý šéf správy aktiv v bance a bývalý obchodní tajemník britského ministerstva financí, je čestným profesorem ekonomie na Manchesterské univerzitě, hostujícím výzkumným členem ekonomického mozkového trustu Bruegel a předsedou britské vládní Komise pro hodnocení antimikrobiální rezistence.
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org