V devadesátých letech začínal se svým bratrem s podnikáním na stole šicího stroje. Z malé rodinné firmičky, která v začátcích dovážela švýcarské závitníky, se za 25 let stala špičková strojírenská a technologická
společnost. Ta dnes zaměstnává devadesát lidí a dodává součásti i komplety do více než 1500 firem. Jednatel firmy TGS nástroje-stroje-technologické služby Pavel Diviš dal v podstatě jen
svému plánu život. Stejné heslo, tedy Dáváme plánům život, ostatně razí i jeho firma. „Ta historie vlastně není zase tak zajímavá,“ tvrdí majitel a jednatel TGS.
Zajímavý je ale určitě jeho odlišný pohled na řadu věcí, které dneska malé a střední podniky nejvíc pálí. V brexitu například vidí příležitost a v nedostatku technicky vzdělaných lidí hlavně
nedostatek v nabídce ze strany firem. „Fabriky dnes nabízejí lidem pouze pracovní místo, nikoli uplatnění,“ říká.
Patria Online: Je nedostatek technicky vzdělaných lidí problém, se kterým se potýkáte i vy?
Ať přijdu do jakékoli fabriky, tak si tam manažeři stěžují, že nejsou lidi, sháníme, nemáme… Ale já, když se do těch fabrik podívám, tak nevidím důvod, proč by do nich lidé měli mít
chuť jít. Každý samozřejmě nadává na školy, že neprodukují dostatek My jsme rodina strojařů, takže moc nebylo pochyb, kudy se vydat. Před rokem 89 jsem ještě pracoval jako zámečník v ČKD, tehdy v Hradci Králové.
Po revoluci jsme ale neměli moc na výběr. Fabriky propouštěly. I když jsem měl pořád smlouvu, tak tam už nebylo o co stát. V Hradci zbylo v třítisícové fabrice najednou jen tisíc
lidí, výrobky ČKD tehdy nikdo nechtěl. Tak jsem se přesunul do Prahy a s bratrem jsme začali v podstatě na stole šicího stroje.
Patria Online: Začínali jste s dovozem nástrojů ze Švýcarska, kdy jste přišli na to, že by se vyplatilo je začít vyrábět?
To bylo až po dlouhé době. Na to jsme museli mít hlavně sílu a schopnost. Nebylo to tedy žádné náhlé rozhodnutí. S vlastní výrobou jsme začali až v roce 2007, kdy jsme si pořídili první technologie k broušení
přesných nástrojů.
Patria Online: Co tedy bylo nejtěžší, když jste chtěli rozjet výrobu? Zákazníky jste měli, nějaké know-how také…
Byl to kapacitně veliký záběr. Za prvé finanční, protože jsme do výrobních strojů a hal museli hodně investovat, no a také jsme se museli výrobu na těch strojích naučit. Takže se to
rok táhlo, jak investice do strojů, tak do lidí. Nejhorší bylo tedy to čekání, ta nervozita, aby se výroba konečně rozjela.
Patria Online: Pomohla nějak tuhle dobu překlenout banka?
Pro mě osobně bylo nejhorší zainvestovat, dlužit a pak čekat, kdy ta investice konečně něco ponese. V té době bylo důležité, že nás banka znala a věděla, že to myslíme vážně.
Na takový zásadní krok většinou nevyděláte z vlastních prostředků. Vždycky je tedy otázka, jak partner danému projektu věří. A ČSOB věřila.
Patria Online: Pokud správně počítám, tak jste s výrobou začínali v roce 2007, rok čekali na rozjezd a pak přišla krize…
Je to tak, ale já se snažím brát i tyhle věci pozitivně. My jsme se výrobu postupně učili a byla to opravdu doba, kde jsme nebyli pod tlakem nějakého velkého množství zakázek. Naopak.
Hledali jsme, co a pro koho bychom mohli dělat. Měli jsme tedy trochu víc času. Už po dvou letech se to ale začalo trochu sbírat a mohli jsme postupně najet do plné výroby. Krize
zároveň nahrála třeba tomu, že jsme začali vyrábět efektivněji.
Patria Online: I když dodáváte především pro zákazníky v Česku a na Slovensku, dotkne se vás v nějakém ohledu brexit?
Já doufám, že ano. Já to zase na rozdíl od jiných, kteří v tom vidí jen krizi, vidím jako obrovskou příležitost. Pro firmu to určitě výzva je. My se jen musíme rychle zorientovat
v tom, zda existují nějaké příležitosti, že by nějaká práce šla z Británie sem, nebo že by třeba nějaké fabriky uvažovaly o tom, že by určitou část výroby přesídlily do Evropy, i tam
bychom mohli být zajímaví. Zase, dá se na tom najít spoustu pozitivních věcí, které mohou nastat. Člověk ta pozitiva jako manažer fabriky hledat musí.
Patria Online: Vidíte jako příležitost, že by se z Anglie mohli začít vracet do Čech lidé z IT, technici?
To podle mě zase úzce souvisí s důvěrou a s otázkou, jestli Česká republika je dobré a hezké místo k životu. Já se nedivím, že někdo odešel nebo odchází, my se zmítáme v tom samém,
v čem se zmítá celá Unie, a ještě jsme chvíli nakloněni tam, jindy onam. Z národní hrdosti se stal jenom jakýsi projev nesouhlasu, ale ona samotná hodnota se vytrácí. Unie samozřejmě
tu masírku o tom, že není jiná alternativa a že Británie udělala strašnou chybu, dotuje obrovskými penězi.
Dneska jsme tedy ve fázi, že se uměle podporuje něco, co by podle pravidel trhu dávno nemělo fungovat. A to se bohužel týká i lidí. Někteří se totiž ve škole něco učí a pak jdou pracovat
do oboru, který je uměle podporován. I proto je někdy problém sehnat perspektivní lidi do perspektivních oborů.
Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností TSG a Firemním a institucionálním bankovnictvím ČSOB.