Italská bankovní skupina UniCredit zvažuje prodej svého byznysu v Česku i na Slovensku. Téma, které se šíří v posledních dnech českými médii. Není divu. Jednalo by se o zásadní obchod v historii tuzemského bankovnictví. Zájem prý mají , potažmo skupina , a Moneta Money Bank. Jaký může být smysl a motivy všech stran a jak horké toto téma doopravdy je?
UniCredit je nyní čtvrtou nejsilnější bankou na trhu s aktivy kolem 610 miliard korun. Celoroční čistý zisk za loňský rok, který ještě nebyl zveřejněn, se může pohybovat řádově kolem sedmi miliard korun, soudě dle 3,5 miliardy korun za první pololetí.
Jako zájemci o UniCredit jsou médií citovány , potažmo její mateřská skupina , a Moneta Money Bank. A jak je slušným zvykem, všechny tři strany odmítají jakékoli oficiální komentáře. Co by takové převzetí v rámci českého trhu znamenalo?
“V případě transakce se by nejprve asi přemýšlel domácí regulátor o vzniklé situaci a jejích nožných konsekvencích a zřejmě se k ní musel vyjadřovat. V případě transakcí s Monetou by vznikl nový subjekt nepatřící do žádné evropské bankovní skupiny. Otázkou je, kdo by se stal partnerem Monety pro takto rozsáhlou transakci. Zda její stávající akcionáři nebo by se objevil investor z řad private equity fondů, který by Monetu a její management v této akvizici podpořil,” komentuje téma Petr Dědeček, Executive Director pro Investment Banking v Patria Corporate Finance.
“Moneta disponuje aktivy kolem 145 miliard korun, kolem 960 miliard korun. Spojení s Monetou by vytvořilo stále tržní čtyřku s aktivy kolem 760 miliard korun, spojení a UniCredit ale tržní jedničku s aktivy kolem 1600 miliard korun, přičemž dvojka a trojka trhu by se pohybovaly kolem aktiv 1100 miliard korun,” nabízí pohled skrze pozici na trhu analytik Patria Finance Václav Kmínek, který bankovní tituly, obchodované na pražské burze, pokrývá.
Jak vypadají spekulace kolem možné ceny obchodu? Václav Kmínek upozorňuje, že UniCredit prodala podíl v polské Bank a vydala nové akcie. Obojí v zájmu posílení bilance. Nyní tak banka nemusí prodávat žádná aktiva pod tlakem ani za mimořádně atraktivní cenu pro kupce. Nejčastěji citovány jsou částky kolem 90 miliard korun. “Polská byla prodána na 15násobku P/E a 1,5násobku P/BV, tedy ceny k ziskovosti a k book value. To by v případě české transakce dovozovalo částku řádově mezi 80 až 100 miliardami korun,” uvádí Václav Kmínek.
Zásadní je ale motiv koupě. “V prvém případě vznik jedničky trhu, ovšem při složitější transakci vůči mateřské . Ve druhém akvizice UniCredit jako banky, více vystavené korporátnímu segmentu,” nabízí stručné shrnutí Václav Kmínek.
Management UniCredit v Miláně určitě nemusí spěchat, potvrzuje také Petr Dědeček. “V současnosti akcionáři UniCredit dali jasně najevo, že managementu a jeho ozdravnému programu věří. Vedení banky má tak čas připravit záložní varianty pro případ zhoršování aktiv banky a analyzovat možné strategické opce a jejich dopady na nebudoucí fungování banky na jednotlivých trzích – tedy v Itálii, Německu, Rakousku a středoevropském regionu – ale i jako celku. Česká a slovenská část UniCredit jsou integrální součástí CEE divize UniCredit a ojedinělá transakce s UniCredit ČR&SK by musela být vyvolána neodolatelnou nabídkou převyšující tržní standardy,” upozorňuje Petr Dědeček z Patria Corporate Finance. “Pro takovou nabídku za prvé není na českém bankovním trhu mnoho prostoru, za druhé není možno ani tušit investora, který by takovou nabídku mohl učinit,” soudí Dědeček.