Před sto lety byla ropa hlavní světovou komoditou, díky níž vznikalo celé nové odvětví. To muselo následně být regulováno, aby společnosti v něm nezískaly příliš velkou tržní sílu. Nyní se nacházíme v podobné situaci, ovšem řeč již není o ropě, ale o datech a gigantech, kteří s nimi pracují. Alphabet, , , a představují pětku obchodovaných společností s nejvyšší kapitalizací na světě. Jejich zisky prudce rostou, v prvním čtvrtletí letošního roku celkově převýšily 25 miliard dolarů, píše The Economist.
Taková dominantní pozice vyvolává úvahy o nutnosti rozdělení podobně, jako tomu kdysi bylo v případě společnosti Standard Oil. Na druhou stranu ale platí, že obrovská velikost není zločinem a úspěch těchto gigantů spotřebitelům také prospěl. Jen málokdo z nás by dnes chtěl žít bez Googlu či nákupů na Amazonu. Tyto společnosti dokonce ani nevyvolávají obavy v případě, že na ně hledíme standardními antimonopolními měřítky. Naopak, řada jejich služeb je zadarmo. A nové společnosti jako Snapchat naznačují, že konkurenční hrozba stále existuje. Důvody k obavám tu přes to vše jsou.
Internetové společnosti mají přístup k obrovskému množství dat a právě to jim dává ohromnou moc. Staré pohledy na monopoly a konkurenci nejsou v tomto případě příliš relevantní. Chytré telefony a internet generují záplavu dat. Každý z nás zanechává nějakou digitální stopu, ať už si jde zaběhat či sedí doma na gauči. Data budou ještě přibývat s tím, jak se s internetem spojují automobily či hodinky. Mezitím pokračuje vývoj umělé inteligence (AI), která je schopná z dat vytáhnout hodnotné informace. Pozná, zda je zákazník již připraven ke koupi určitého zboží, zda letecký motor potřebuje opravu nebo zda někdo trpí rizikem vážného onemocnění. I průmysloví giganti jako a už dnes hovoří o tom, že jsou datovými společnostmi.
S popsanými změnami se mění i podstata konkurenčního boje. Technologičtí giganti jsou schopni získat mnoho dat, to jim umožňuje zlepšit jejich služby a následně mají k dispozici ještě více informací. Čím více toho bude vědět o samořídících vozech, o to kvalitnější vozy bude vyrábět. To je zčásti důvod, proč tato společnost, která v prvním čtvrtletí letošního roku prodala jen 25 000 aut, má větší hodnotu než s prodeji ve výši 2,3 milionu vozů.
Data tedy fungují jako ochrana před konkurencí, a to více než jedním způsobem. Snižují i pravděpodobnost vzniku nějaké převratné technologie či nové společnosti, která by pro existující giganty mohla být hrozbou. Google ví, co lidé na internetu hledají, ví, co sdílí, ví, co kupují. Tyto společnosti mají velmi dobrý přehled o tom, co se děje v celé ekonomice a rychle si všimnou, když se na trh dostane něco nového. Pak to mohou zkopírovat či novou společnost koupit dříve, než se z ní stane hrozba.
Starý přístup k regulaci je v tomto případě jen málo efektivní. Pokud rozdělíme Google na pět malých Googlátek, jedno z nich se časem stane opět dominantní a jsme tam, kde jsme byli. Regulátoři se musí posunout za tradiční rámec používaný v průmyslovém věku. Pokud například schvalují fúze a akvizice, neměla by pro ně být klíčová jen samotná velikost, ale také celkový přístup k datům. Problematická by pak byla například akvizice WhatsApp Facebookem. K tomu by regulátoři měli společnosti informovat o tom, jaká data týkající se jejich klientů mají a využívají.
Vlády by také mohly požadovat, aby firmy část svých dat sdílely podobně, jako musí evropské banky umožnit přístup k určitým informacím o svých klientech třetím stranám. Podobné změny nebudou jednoduché. Pokud ale nechceme, aby digitální ekonomice dominovalo pár gigantů, budeme muset jednat.
(Zdroj: The Economist)