Růst produktivity je v USA na nejnižších hodnotách od osmdesátých let. Posledních pět let se pohybuje jen kolem 0,8 % ročně, zatímco mezi lety 1947–2007 dosahoval v průměru 2,3 %. Výsledkem je podle běžně přijímané logiky i pomalé tempo růstu HDP a mezd. Produktivita je totiž považována za jakousi magickou sílu, která stojí za změnami celého produktu. Je tažena novými výrobními metodami, inovacemi a umožňuje nám vyrobit více zboží a služeb za nižší počet odpracovaných hodin, píše Neil Irwin v New York Times.
Podle tohoto běžně přijímaného pohledu je také těžké odhadnout další vývoj, protože inovace přichází nečekaně. Nikdo nedokázal předem odhadnout, že Henry jednou začne používat svou výrobní linku a Sam Walton dotáhne do dokonalosti dodavatelský systém just-in-time. Co když je ale tento pohled mylný, produktivita není tažena nějakými vnějšími silami, ale je dána zejména tím, jaký je stav ekonomiky? Jde o další problém typu slepice a vejce: Je nízká produktivita příčinou pomalého růstu produktu, nebo je utlumená ekonomika příčinou nízké produktivity?
Druhou možností se zabývá nová provokativní studie liberálního think tanku Roosevelt Institute. Ta tvrdí, že americká ekonomika ve skutečnosti stále nevyužívá svého plného potenciálu, který by jí umožňoval ještě dlouho růst. Tedy v případě, že by Fed nezačal příliš prudce brzdit. Autorem studie je J. W. Mason, který v ní tvrdí, že nízké tempo růstu produktivity neodráží nějakou nešťastnou souhru náhod, která by tlumila inovace. Jde naopak o důsledek utlumené poptávky po zboží a službách, která se projevuje negativním tlakem na mzdy. Firmy tak nemusí hledat způsoby, jak se vyrovnat s prudce rostoucími mzdami a neinvestují tolik do inovací, které by jim i přes vysoké mzdy zajistily ziskovost.
Tato diagnóza se dokonce do určité míry překrývá s názory konzervativních ekonomů. Hoover Institution a American Enterprise Institute nedávno zveřejnily studii, ve které se tvrdí, že problémy s růstem produktivity jsou dány nedostatečnými investicemi do softwaru a kapitálového vybavení. Podle autorů studie můžeme také v této oblasti čekat obrat k lepšímu. Hlavní ekonom Marco Annunziata zase říká, že na trh přichází řada nových inovací, jako 3D tisk, od kterých se dají očekávat velké skoky na straně produktivity.
Pravdou ovšem je, že kapitálové výdaje jsou doposud slabé. Podle Annunziaty to znamená, že inovace nejsou rozšiřovány do celé ekonomiky a „jsou implementovány jen tu a tam v malém měřítku“. Firmy se pak nezaměřují na investice, které by mohly vést ke „skokům v produktivitě“, ale na menší projekty, jako je náhrada starého vybavení. Co by to mohlo změnit? Touto otázkou se dostáváme zpět k argumentům Masona a možnému vztahu mezi poptávkou, mzdovými tlaky a růstem produktivity. Pokud bude na trhu práce menší nabídka zaměstnanců a mzdy ve firmách porostou rychleji, bude to motivace k rozsáhlým investicím do produktivity.
Pro podobné úvahy nalezneme určitý základ i v historii. Podle některých názorů došlo k průmyslové revoluci v Anglii právě proto, že mzdy anglických dělníků byly relativně vysoko a to nutilo tamní společnosti do investic, které by jim uspořily mzdové náklady. I to naznačuje, že firmy se stále snaží přijít na nějaký způsob, jak uspořit a zvýšit si marže, ale ke konečnému kroku je donutí až nedostatek pracovní síly a růst její ceny.
Autor: Neil Irwin
(Zdroj: New York Times)