Teorie vysvětlující výši cen akcií je ve své podstatě jednoduchá: Hodnota akcie odpovídá tomu, jaká je očekávaná hodnota hotovosti, kterou svým investorům v budoucnu přinese. Pokud firma učiní nějaký krok, který tok hotovosti dlouhodobě zvýší, hodnota a cena akcie vzrostou. Jestliže naopak dojde k něčemu, co tok očekávané hotovosti sníží, cena a hodnota poklesnou. Alternativní teorie sice hovoří o tom, že ceny akcií odrážejí jen velmi krátkodobý výhled, jenže takový pohled předpokládá, že investoři jsou v podstatě hlupáci, tvrdí na stránkách Bloombergu Matt Levine. A poukazuje na to, že v oblasti investování a chápání hodnoty akcie možná přichází významná revoluce.
Levine píše, že i kdyby investor držel nějakou akcii pouze jednu minutu, mělo by mu záležet hlavně na tom, jak se během této minuty změnil dlouhodobý výhled dané společnosti. Právě tato změna totiž určí, jak se změnila hodnota akcie a za jakou cenu ji bude investor schopen prodat. Otázkou ale je, zda bude změnám dlouhodobého výhledu věnovat více pozornosti investor, který bude akcii držet kratší dobu (dejme tomu jedno čtvrtletí), nebo třeba celých deset let. Je možné, že právě krátkodobější investoři budou na zlepšení v hospodaření firem tlačit nejvíce. Dopředu totiž počítají s tím, že akcii v dohledné době prodají a tudíž chtějí, aby se výhled firmy znatelně zlepšil.
Velmi dlouhodobým investorem naopak může být nějaký indexový fond či pasivní akcionář, který se o vývoj v nakoupených společnostech moc nestará. Můžeme tedy dospět k závěru, že největší tlak na management vyvolávají aktivní akcionáři, kteří investují s kratším časovým horizontem. Tedy ne velmi dlouhodobí investoři, kteří v podstatě neuvažují o tom, kdy prodají.
A tím se dostáváme k novému plánu některých investorů a podnikatelů ze Silicon Valley. Ti hodlají založit novou burzu nazvanou Long-Term Exchange. Jejím základem bude nově pojatý vztah mezi hlasovacími právy a držiteli akcií. Konkrétně by počet hlasů měl růst s tím, jak dlouho daný akcionář drží podíl ve firmě. To vše s předpokladem, že ti, kteří drží své akcie delší dobu, se více zajímají o dlouhodobý rozvoj společností než ti, kteří nakoupí a vzápětí prodávají.
Podle mého názoru je dobré, když obchodované společnosti v této oblasti experimentují. Jestliže chtějí dávat více hlasovacích práv dlouhodobým vlastníkům, není to horší nápad, než když nějaká firma vstoupí na trh a dá více hlasovacích práv zakládajícím vlastníkům. Existují ale i kritické názory. Podle nich může jít jen o další způsob, jak se zakladatelé technologických společností a jejich investoři snaží udržet si nad firmami kontrolu, a to na úkor ostatních akcionářů. Jeden investor z hedge fondu z New Yorku mi řekl, že tento návrh je podle něj „nechutný“ a povede jen k tomu, že management nebude cítit zodpovědnost za své kroky. Teorie tedy může být jasná, ale na výsledný efekt podobných experimentů si asi budeme muset počkat.