Behaviorální ekonomie byla vždy vnímána s větší rezistencí, než si zaslouží. Nepomohlo ani to, že několik ekonomů, kteří se této oblasti věnují, získalo Nobelovu cenu. Patří mezi ně Kahneman, Robert Shiller či Richard Thaler. Podle ekonoma Noaha Smithe prostě stále existuje řada lidí, kteří mají k behaviorální ekonomii „téměř instinktivní averzi“. Většina používaných modelů navíc stále předpokládá, že člověk je tvorem čistě racionálním. Smith se ptá, co za tímto pozoruhodným jevem stojí.
Částečně jde o důsledek vývoje v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se řada ekonomů snažila obhajovat svobodné trhy a iracionalita lidského chování pro ně představovala hrozbu tržnímu ideálu. Domnívali se, že pokud by došlo k uznání systematických odklonů od racionality, otevřelo by to dveře vládním intervencím. To budilo strach i mimo ekonomickou profesi. Vedle této ideologie jsou ale podle Smithe ve hře i další faktory.
Naše psychologie a iracionalita se projevuje složitým způsobem, který se navíc liší v závislosti na konkrétní situaci. Investoři mohou například na některé pohyby trhu reagovat velmi citlivě, jiné mohou naopak úplně ignorovat. Ekonomické modely jsou ale založeny na matematice. A pokud bychom chtěli složité lidské chování odrazit v rovnicích, modely by se staly nesmírně složité.
Behaviorální teorie může navíc trpět tím, že její modely se snaží vysvětlit téměř vše, ovšem predikovat nejsou schopny téměř nic. Tento problém ale dnes na druhou stranu sužuje i tradiční ekonomii, protože na každou novou otázku je vytvářen nový model. Možná to ale vede k tomu, že ekonomové se straní toho, aby celkový počet modelů byl ještě zvyšován o ty behaviorální.
Změnit osud behaviorální ekonomie se nyní snaží harvardský profesor původem z Francie Xavier Gabaix. Ten ve své nové analýze učinil behaviorální úpravy ve standardně používaném makroekonomickém modelu a tvrdí, že tyto úpravy nám mohou vysvětlit hned několik problémů, se kterými se ekonomové doposud potýkali. Gabaixův přístup stojí na předpokladu, že lidé věnují věcem jen omezenou pozornost. Standardní teorie tvrdí, že lidé sledují širokou škálu informací, jenže takový přístup by byl ve skutečnosti velmi nákladný a náročný. Je proto reálné domnívat se, že si vybíráme, čemu budeme věnovat pozornost a čemu ne.
Gabaix naše chování elegantně převádí do rovnic a na základě svého přístupu například tvrdí, že lidé nemusí hned reagovat na změnu daní či inflace. Nevnímají, že podmínky v ekonomice se změnily, čímž ovšem sami mění chod ekonomiky a tím se vytváří prostor pro aktivní fiskální a monetární politiku. Gabaix dokonce tvrdí, že omezená pozornost může vést i ke zmiňovaným přecitlivělým či naopak nedostatečným reakcím investorů na pohyby trhu. Možná vcházíme do nové éry, které dá konečně behaviorální ekonomii tu váhu, kterou si zaslouží.
Zdroj: Bloomberg